Opět jsem měla „svého“ instruktora. Usmíval se na mě. Dala jsem batoh dozadu, spravila si sedadlo, připoutala se a hurá na silnice. Dnes jsme opět parkovali, ale nějak se mi nedařilo jako předtím. Málo jsem si najela, tak jsem jednou musela kola rovnat a vyjet si, a pak jsem mohla zase zajet. Po trénování parkování i otáčení jsme vyjeli do středu města, kde jezdi trolejbusy, tramvaje, neukáznění řidiči motorových vozidel.
Křižovatky jsem celkem zvládala, také objíždění, když někde stálo auto, kde nemělo. Také jsem zvládala pouštět chodce na přechodu, dokonce jsem dokázala dupnout na brzdu, když se ve vedlejší ulici otáčelo auto a já tam potřebovala jet. Sice jsem se lekla, jak to auto cuklo, ale „nechcíplo“ mi to, takže jakmile se auto otočilo, tak jsem mohla pokračovat.
Kromě křižovatek jsme jezdili i v jednosměrkách a úzkých ulicích. Toho se ještě trochu bojím, abych neodřela auto, ale bylo to dobré. Musím se přiznat, že jednou jsem dřela pneumatikou o obrubník, jak jsem se na něj lepila. Měla jsem strach, že se protijedoucímu autu nevyhnu, a tak jsem uhýbala víc a víc, ale instruktor hned mi volant spravil a ukázal mi, že se to auto v pohodě vleze.
„Chcíplo“ mi to jednou, když jsem stála na brzdě a chtěla jsem se rozjet. Nechápu, proč jsem tu brzdu nepustila. Zrovna jsem asi měla slabou chvilku nebo se prostě nehlídala.
Ale dělám menší chybu, že když stojím na červené, tak dám neutrál, ale stále stojím na spojce, ale ona se pouští. Tak jsme o tom diskutovali s instruktorem a dávám si na to pozor.
Natož, že už je to má sedmá jízda, cítím se stále jako nováček. Jsem přesně v polovině, tedy mě už čeká jenom sedm jízd.
Další jízdu mám 29. 1. 2015, což je ve čtvrtek.
S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))