Když byl čas, přesunula jsem se na místo a čekala na vůz a instruktora. Zase jsem měla toho svého, už ví, kdo jsem, tak je mi to příjemnější. Jen vždy než se dostanu do toho tempa, tak jsem nervózní, ale pak je to už dobré. Opět jsem parkovala a už sama a daří se mi to napoprvé, tak doufám, že u zkoušky se mi také tak podaří. Po té jsme jezdili v centru města, projížděli různé křižovatky. Dokonce jsem se dnes i dvakrát otáčela, tedy schválně, ne že bychom zabloudili, a rozjížděla do kopce. To mi nepřijde těžké, když si mohu vybrat způsob, který je mi milejší.
Už nedělám chyby v řazení, přednosti si také hlídám, předpisy také dodržuji. Dokonce mi po lekci instruktor řekl, že se zlepšuji. Potěšilo mě to. Jsem ráda. Také se musím přiznat, že jsem si koupila nové tenisky kvůli řízení. Já nosím kotníkové tenisky, ale mě z nich bolí kotníky, když sešlapuji pedály, a tak jsem si ve středu koupila normální obyčejné tenisky, ve kterých se mi řídí skvěle. Takže je budu nosit na jízdy a jindy asi ne, abych si je šetřila do auta.
Také mě dnes potěšilo, že instruktor už tolik nemluvil. Jela jsem už skoro sama. On jen říkal, kam budeme odbočovat nebo občas mi řekl, abych trochu přidala, ale už jsem si řadila sama a prostě mi ani nezasahoval do volantu. Jen jednou, když mi pomáhal projet jednu křižovatku. Auto přede mnou odbočovalo doprava a já jela rovně, tak jsem chtěla počkat, až to auto odbočí, ale instruktor mi ho pomohl objet.
Cítím se jistější a začínám se méně bát při řízení. Už jezdím rychleji a nebojím se jet i osmdesát, když to dovolují předpisy. Musím přiznat, že jsou opravdu vidět menší pokroky.
Ještě jedna menší poznámka, dnes mi dal novou přezdívku a říká mi Lucíku (kdo by nevěděl, mé křestní jméno je Lucie), což se mi docela líbí. Nikdo mi takhle ještě neřekl a zní to i mile. Tak snad s tímto instruktorem budu i na další jízdě.
Další jízdu mám 27. 1. 2015, což je v úterý.
S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))