Pořádně si nedokáži najít ani čas na čtení, pokud nepočítám dopravní prostředky. Poslední dobou mám pocit, že můj život je jeden velký chaos a já se chci zavděčit každému, ale já nedokáži být na dvou místech najednou. A i když se snažím stanovit si priority, dodržovat je, už je horší… neumím říct ne, a pak se cítím vyčerpaná, ale spíše psychicky než fyzicky. Každému chci vyjít vstříc, ale pak nemám chvilku pro sebe.
Ráda bych se vrátila k věcem, které mě baví, které mám ráda, ale já nevím jak… nevím, jak zase psát povídky, nevím, jak blogovat, nevím, jak psát, nevím, jak číst… Jediné, co se mi snad daří, je trávit čas s přítelem, s přáteli, s pejskem a občas fotit, ale i zde jsou slyšet výčitky. Mám pocit, že od těchto věcí si nejvíce odpočinu v práci, kde tolik na to nemyslím… nemyslím na to, že jsem skoro vůbec přítele neviděla, že jsem dlouho už nebyla u rodičů anebo že musím psát bakalářskou práci, u které mi začíná hořet termín. Nemusím myslet na to, jak to chci se školou vzdát, i když mě obor baví. I když z práce chodím unavená fyzicky, tak psychicky ne… spíše mi to pomáhá se psychicky dát zase dohromady a druhý den jet dále.
Budu se snažit dál hledat způsoby, jak se vrátit k věcem, které jsem dělala dříve… nejspíše je to běh na dlouhou trať a jednoduché to nebude, ale měla bych za ty věci bojovat, protože mě dělaly šťastnou a naplňovaly mne 🙂
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji.