focením portrétů!
—
Jednoho dne mi kamarádka napsala, zda jí nechci nafotit nějaké portréty. Nejdříve jsem se bála, ale říkala jsem si, že proč ne, že alespoň budu mít další nové zkušenosti ze světa focení.
Zašly jsme do lesní obory, k rybníků a také do obilného pole, kde po nás hned přišla profesionální fotografka s rodinou a také je tam fotila. Kamarádka fotky upravit nechtěla, a tak jsem jí je poslala hned a z fotek byla nadšena.
—
Ale to nebyla má jediná zkušenost. Mou druhou zkušeností se stalo focení portrétů těhulky. Spolužačka ze střední školy mi napsala, zda bych nevyfotila její kolegyni z práce. Toho jsem se bála mnohem více, protože paní chtěla profesionální fotky a zase tolik jsem si nevěřila. Ale kývla jsem na to, s tím, že za to nic chtít nebudu, a že neslibuji, jak to bude vypadat.
—
Také jsme se domluvily na focení v přírodě, pro inspiraci jsem si našla nějaké fotografie těhotných na internetu, ale měla jsem opravdu nervy.
—
Focení nám zabralo cca hodinu, ale pak mi trvalo docela dlouho, než jsem fotografie protřídila a upravila. Bála jsem se je i poslat, že se nebudou líbit, ale nakonec mi paní napsala, že se jí fotky moc líbí, že je nadšená a najednou jsme spolu mluvily o focení jejich miminka. To mě naprosto potěšilo. Jsem opravdu neskutečně ráda, že se fotky líbily. Já osobně je zveřejňovat nikde nebudu, jedině někdy třeba do portfolia, ale to je vše.
—
Ale stejně si říkám, že na focení lidí asi nejsem připravená ještě… protože říkat lidem, jak stát, jak se natočit… to mi přijde divné. Ale focení mě bavilo. Byly to super dvě zkušenosti, které mi nikdo už nevezme 🙂
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji.