Ekonomika mě bavila, ne všechno, ale většina ano. Nejspíše to bylo úžasných učitelem, kterého jsme od prváku měli, byl to i náš třídní, takže jsme s ním vycházeli a byly to opravdu úžasné hodiny. Ústní maturita byla docela hračka, ano, zapotila jsem se, ale nebylo to nic hrozného. Ale po pravdě jsem ani na chvilku neuvažovala, že bych šla na vysokou školu se zaměřením na tento obor. Je tam, dle mého názoru, hodně matematiky a také těžké matematiky a to mi stačilo na střední a za druhé nevím, co bych dělala potom. Byla ekonom? Nevím, tato práce mě nějak moc neláká. Já jsem tak trochu dobrodružný typ a sedět v kanceláři? Promiňte, ale tohle není má vysněná práce. Přiznávám, líbilo se mít sexy šéfa, který klátí sekretářky, jak čtu v mnoha erotických knihách, ale ta práce by mě nebavila.
Přála bych si dělat něco, co by mě opravdu bavilo. Něco, co by mě naplnilo a já toho nelitovala. Nelituji střední školy. Dala mi hodně do života. Dala mi jednu úžasnou osobu, pár přátel, se kterými se ale nevídám, ale občas si napíšeme. Rozšířila mi znalosti, bavila mě, poznala jsem úžasné učitele, se kterými jsem vycházela, a když je potkám, pozdravíme se a prohodíme pár slov. Ptají se, jak se mi daří, kam se hlásím a tak, ale nenaplnila mě. Možná to zní bláhově, ale já prostě chci dělat to, co mě baví. Nechci být jako rodiče (myslím ohledně práce), ať mi prominou, ale přijdou z práce utahaní, občas znudění, občas pracují do večera. Nevím, jak taťky, ale mamku práce nebaví, ale v dnešní době je těžké si najít práci, takže nemění a ani si moc neztěžuje, za co má můj velký obdiv. Byla jsem tam v létě na brigádě a nedovedla jsem si představit, jak je to namáhavá práce, ale dělá to. Dělá to pro rodinu, taťka má také těžkou práci a také ho to stojí hodně času doma. Taťka dělá, co vystudoval, ale moje mamka ne. Jeden čas to dělala, ale pak se to změnilo a ona se změny nenaučila, nevím, proč… nevím, proč tomu nedala šanci, ale dělá něco, co ji nebaví, ale dělá to pro nás. Já jí za to děkuji a jsem nehorázně vděčná, když vidím tu lásku, ale já bych chtěla dělat to, co by mě bavilo. Už jen kvůli ní. Už jen aby viděla, že dokáži dosáhnout svého.
Proto jsem se ve škole k tématu, kam se budu hlásit po jazykové škole, nevyjadřovala. Asi bych jim přišla směšná nebo ujetá. Nevím, jaká, ale asi ne ta úplně normální. Hlásím se na dva obory. Oba by mě bavili, ale ten jeden mě láká více. Nejen, protože jsou tam menší nároky na splnění bodů na přijímačkách, ale protože se mi to líbí. Nevím, jestli by mě to naplnilo, ale chci tomu dát šanci. Chtěla bych to zkusit. A oba obory mohu využít i v zahraničí, což je pro můj sen plus.
Nevím, jak to máte vy. Jestli studujete nebo máte práci, která vás baví a naplňuje. Doufám, že ano. Když to člověka baví, myslí pozitivně a myslím, že to mnohem lepší, než když jen ví, že tam jít musí.
Proč je v dnešní době tak těžké dělat to, co člověka baví? Proč lidé nejdou za svými sny?
Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkují :))