Postavit ho byl tento rok docela boj, protože jsem si ho před cestou nezkontrolovala a na místě jsme zjistili, že máme málo kolíků na upevnění, ale naštěstí se to na místě dalo vyřešit… popučovali jsme si od přátel, kterým kolíky zbyly. Takže si píši na svůj seznam na příští rok koupit kolíky ke stanu.
Spát ve stanu není vůbec špatné, já a kamarád si nevozíme s sebou nafukovací matraci, ale jen deku a jednu takovou velkou karimatku, která nepouští zimu přes zem. Já osobně ještě mám pod spacákem svou karimatku, ale kamarád už ne.
Stan je pro čtyři lidi, ale když tam dá člověk věci, tak zase tak velký mu nepřijde, ale tři se tam krásně vyspí… ale dva ještě lépe. Alespoň se můžeme roztahovat a každý máme svůj vlastní prostor… i když občas se některé části našich těl potkaly.
Také bylo vtipné, že když jsem šla spát dříve než kamarád, zabavila jsem jeho spacák a objala ho, nebo jsem spala zešikma a zabírala i jeho prostor. I když mě musel posunout či probudit, nevadilo mi to. Byly to nezapomenutelné dva týdny… ale nemám ráda balení, člověk si z toho udělá domov a za chvilku ho musí sbalit, protože to uteče rychle, ale tak to chodí, když se člověk dobře baví.
Stan už je sbalen… tak zase za rok bude postaven a využit jako domov na čtrnáct dní (doufáme).
Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkuji :))