Když si člověk zakládá blog, má vůči němu určitý druh zodpovědnosti. Chápu, že to může být jen zvědavost a později zjistí, že to není jeho šálek kávy, ale i tak se zodpovědnost nemění a měl by přece jen na blog napsat, že končí… že mu to nesedlo.
Já osobně jsem se setkala s jedním affs, které prostě z ničeho nic blog smazalo a konec. Co si o tom má pak člověk myslet? Blog měl návštěvnost, články byly čtené, ale najednou nebylo, kam jít se podívat, protože majitel/ka ho zrušil/a. Nechápala jsem, proč a čekala jsem nejdříve alespoň článek, že končí, a po té smazání blogu. Byli jsme affs přes rok a takhle to skončilo… z ničeho nic. Mrzelo mě to, protože ten člověk byl úžasný a já chtěla alespoň trochu s ním zůstat v kontaktu. Bohužel.
Nemám ráda majitele blogů, kteří je odkopnou třeba na půl roku, a po té napíši, že neměli čas, že je to mrzí, a že se vrací, ale za týden či pár dnů se odvíjí stejný scénář a oni na blog nezavítají dalšího půl roku. Co pak tohle má smysl? Já chápu, že člověk nemá čas. Já také nemám každý den čas na svůj blog, ale jsem schopná přednastavit článek či se omluvit s delší absence, aby mé affs byli informovány a popřípadě mě omluvili z různých kontrol.
Nemluvím o tom, že člověk se ocitne v jisté situaci, která mu nedovolí na blog jít. Jsou situace, které se v životě vyskytnou a vy to nemůžete ovlivnit, ale je spoustu blogů, na které se prostě majitelé vykašlali, aniž by se omluvili a udělali minutku na napsání posledního článku.
Jenže někteří lidé jsou nezodpovědní vůči svému životu, a proto nemůžeme čekat i zodpovědnost vůči blogu. Jsou lidé, pro které to nic neznamená. Svět už je takový a lidé jsou sobečtí a sebestřední (samozřejmě, že ne všichni).
Kdybych se já rozhodla z blogu odejít, napsala bych o tom článek, a pokud by to šlo, vysvětlila bych i důvody a případně se omluvila… ale nikdo není dokonalý.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))