Když jsem chodila do školy, nebylo takový problém mít na blog čas. Občas jsem měla notebook s sebou ve škole a napsala článek například když jsem neseděla na přednášce či jsem měla na přednášce pauzu. Také jsem občas zavítala do knihovny a sedla si tam k počítači. I tam jsem napsala nějaké články. Vše jsem krásně stíhala a zavítala i na nějaké akce spojené se školou či jsme s kamarádkou výletovaly.
Ve zkouškovém období už to bylo horší, ale naštěstí jsem si na první semestr nezvolila tolik předmětů. Chtěla jsem je zvládnout, ale nechtěla jsem mít úplně minimum. Řekla bych, že jsem měla takový průměr. Dvě zkoušky jsem zvládla v týdnu před Vánoci. V lednu jsem měla sice zkouškovém období, ale na zkoušky jsem se hlásila tak, abych je na sebe neměla nalepené a měla nějaké rozestupy. Díky tomu se čas na blog také našel a navíc jsem měla pár článků v záloze (kdyby nebyl čas psát nový či nebyla inspirace). Přestože se mi zkouškové protáhlo až na začátek února, blog a já jsme to zvládli a já byla aktivní.
Teď když mám po zkouškovém a škola mi ještě nezačala, hodně čtu (doháním resty v osobní knihovničce) a také se věnuji blogu. Dopsala jsem Dopisy protkané láskou a v nejbližší době se vrhnu na novou povídku. Nápad se mi už rodí v hlavě, ale spíše to bude jednorázovka. Když mám klid, jsem uvolněnější, chodím fotit, procházet se… nápady přichází samy a já jsem ráda. Jsem ráda, že jsme s blogem úspěšně absolvovali první semestr na vysoké škole a hurá do semestru druhého.
Ráda bych tím chtěla ukázat, že pokud člověk chce, na blog si najde čas vždy… a pokud nechce, hledá výmluvy a omluvy.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))