Nějaké novinky a zajímavosti

Ahojky, rozhodla jsem se Vám prozradit něco ze svého života… už někteří víte, že mám maturitu… tak teď jsem začala chodit na brigádu, ode dneška 😀 Musím říct, že mi to vstávání dalo docela zabrat, jako ráno jsem vstala, na tož že jsem šla spát v jednu 😀 Ale teď už jsem unavená a zítra jdu o hodinu dříve, ale nebudu tam celý den, protože se musím něco zařídit, takže tam budu jen dopoledne :)) Po pravdě jsem ráda, že něco mám… penízky se hodí a já se rozhodla, že si udělám řidičák, abych se přiblížila svému cíly, který jsem si dala. K němu bohužel ten řidičák potřebuji, takže si na něj musím našetřit… a pak budu o krok blíže :)) No a také si myslím, že ten řidický průkaz je v dnešní době docela důležitý, protože když jsem koukala na brigády, tak tam bylo, že požadují řidičký průkaz. Takže budu s ním mít výhodu 😀
Ale nejdůležitější věc, proč to píši… teď jsem tu bývala hodně, když jsem byla doma, ale jelikož mám tu brigádu, tak tu budu méně. Budu se snažit, to Vám slibuji, ale nevím, jak to zvládnu do pátku, protože si musím zvyknout na režim vstávání a spaní. Také připravuji články o knihách a mám další nějaké fotky, takže článků mám dost 😀 Ale uvidíme, jak to bude s únavou… prostě jsem tvor, co potřebuje tak deset hodin spánku, aby se cítil vyspaný 😀 😀 Takže víte další věc o mně 😉 Všem děkuji za přečtení článku, trpělivosti… a přeji krásné horké dny… hodně pijte a dávejte na sebe pozor :))

Jiný svět

Byl krásný letní den a venku svítilo slunce. Obloha byla bez mráčků. Otevřela skříň. Vzala si svůj béžový klobouček. Ze stolu vzala sluneční brýle a také knihu. Ještě pod paži vzala puntíkovanou deku a vyběhla šťastná do trávy. Rozložila deku. Nasadila si klobouček. Dala na oči sluneční brýle a otevřela knihu. Přičuchla k jejím stránkám. Vůně novoty. Kniha byla nová a ona se těšila, až se ponoří do jejího světa. To na tom milovala. Lehla si na deku bříškem. Položila před sebe knihu. Otevřela ji na první stránce. Usmála se. „Kapitola první aneb vítej v mém světě,“ zašeptala. Začala číst.

Povedený den

Nic a ani nikdo mě nemohl zastavit. Rozhodla jsem se tak. Oznámila jsem doma, že zítra půjdu do kina. Velice je překvapilo, že jdu sama, ale proč by ne? Co je na tom tak špatného? Vadilo jim to, ale já stejně šla sama.
Vyjela jsem raději dříve. Přece jen jsem nechtěla přijít pozdě. Těšila jsem se. V obchodním centru zrovna narváno nebylo. Prošla jsem si pár obchody. Dívala se na věci a přemýšlela, co bych si koupila. Nakonec jsem se rozhodla šetřit, ale jen do té doby, než jsem vešla do knihkupectví. Tam ví, jak mě obrat o peníze. Koupila jsem si nové knihy, které se mi zalíbily. Zrovna dneska jsem plánovala jít do kina na jednu zfilmovanou knihu. Po zkontrolování času jsem si ještě zašla na jídlo. Oběd o samotě. Alespoň jsem mohla chvilku pozorovat rodiny, páry a přátele, kteří tu také byli. Já jediná jsem seděla sama. Nevadilo mi to. Neměla jsem s tím problém být někde sama. Mohla jsem si uspořádat myšlenky a užít si trochu chvilky soukromí.

Pokračovat ve čtení „Povedený den“

„Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna.“

Ahojky, slíbila jsem Vám, že napíši, jaký byl film… tak je to tu 😀 Nejdříve se chci zmínit, že jsem se pokusila sehnat knihu, ale oni ji stejně neměli. Naštvali mě, ale pak jsem se byla podívat do jednoho knihkupectví, protože jsem ještě měla čas kvůli kinu a tam knihu měli. Takže jsem si ji koupila tam :)) Také jsem si ještě před kinem zašla na obídek a ještě jedna věc… rozhodla jsem se na ten film jít sama. Nešla jsem s přáteli, s nikým… sama prostě :)) Chtěla jsem si to prožít, protože jsem jako jediná z rodiny a přátel četla tu knihu… tedy zatím 😀 Už ji má půjčenou kamarádka a čte :))
Tak… šla jsem do kina na film podle knihy Johna Greena Hvězdy nám nepřály. Knihu jsem četla a věděla jsem, jak to dopadne. I přesto jsem se na film těšila, a šla na něj v den jeho premiéry v českých kinech. Seděla jsem v sále tři a musím říct, že jsem měla celé kino pro sebe 😀 Reklamy se začaly promítat 15:10 a nikde nikdo. Myslela jsem, že přijde někdo později… ale pak zavřeli dveře a já tam byla fakt sama 😀 Poprvé v životě jsem byla v kině sama. Byla jsem ráda, protože jsem věděla přibližně, o čem to bude díky knize. Věděla jsem, že budu brečet, že se budu smát… a přislo mi vhod být o samotě. Také jsem si mohla sednout, kam jsem chtěla, ale já zůstala na svém místečku, protože jsem si vybrala dobře 😀 Den předtím jsem si jej vybrala a zarezervovala na internetu :))
K filmu… lidi to bylo dokonalý 😀 Já brečela jako želva a ne jen na konci. Já jsem brečela i na začátku 😀 Což se mi u knihy nestalo, ale já si nemohla pomoci. Není to úplně jako kniha, ale je to hodně podobný… vyzná jí lásku tak trochu jinak, pak jí řekne, že ji miluje později než v knize a ten konec je docela jiný, ale to by ten film musel být delší, aby to bylo přesně jako v knize. Nevadilo mi to, jen mě mrzelo, že tam hrála jiná písnička, než je psaná v knize. Na konci jsem brečela ještě víc, ale kdybych to měla shrnout, tak jsem asi půlku filmu probrečela, ale také jsem se nasmála. Je to opravdu pozoruhodné dílo… tolik emocí to v člověku vyvolává :))
Vzala jsem si sluneční brýle, aby nebyly vidět mé červené oči, ale stejně jsem se usmívala 😀 Po filmu jsem měla lepší pocit, protože jsem na ten konec byla připravená, a také protože jsem se na ten konec dívala ze dvou pohledů… ten jeden je moc důležitý :)) Jde o to, že spolu prožili ty nejšťastnější chvíle :))
Dočetla jsem se na internetu, že herečka, která hraje Hazel, se kvůli tomu musela nechat ostříhat. Měla dlouhé vlasy a Hazel je má krátké, taková mikádo má. Také jsem si pro svůj klid musela najít, že herec, který ztvárnil Augustuse, má nohu :)) Herci byli skvělí, úžasní… všichni :))
Když to tedy shrnu… byla jsem nadšená a vůbec mě film nezklamal :)) Také se Vám musím přiznat, že jsem si koupila knihu znovu, ale tentokrát s filmovým obalem 😀 Takže ji mám doma dvakrát, ale prostě… je to tak správné, pro mě :)) Také jsem vůbec nelitovala, že jsem šla do kina sama a také mi nevadilo, že jsem tam sama byla. Bylo to úchvatné 😀 Myslím, že už se mi tak nepoštěstí.

Dnešní den

Ahojky, dnes jsem si byla pro maturitní vysvědčení, které mě překvapilo 😀 Nevěděla jsem, jak to vlastně bude, ale dobrý 😉 No a dneska vycházela jedna kniha, tak jsem se domluvila s kamarádkou, že si ji po té půjdeme koupit. Zašli jsme do knihkupectví a oni, že to nemají. Bylo půl čtvrté. Kamarádka byla i v jiných a tam to také neměli. Dokonce v jednom nám ani nevěřili, že ta kniha vychází dnes. Musela si to ověřit na internetu, a pak se omlouvala a řekla, že to nemají. Docela mě to naštvalo, protože na internetu je, že ta kniha vychází 4. června… a dnes je 4. června. Nechápu, proč už tu knihu dneska neměli na skladě a dneska nevybalovali… opravdu mě naštvali.
Zítra se jedu na tu knihu podívat znovu, tak už doufám, že ji mít budou. Už ji měli mít i dneska… prostě to nechápu 😀 Nebyla jsem jediná, kdo si pro tu knihu šel a věřím, že spousta lidí ji i nedostala. Zítra Vám napíši, jak jsem pořídila… tak snad už ji mít budou 😀 Jinak budu zase naštvaná, ale zítra se chystám do kina na film Hvězdy nám nepřály, tak Vám pak napíši, jak se mi to líbilo… zítra se totiž můžete těšit na články na tohle téma 😉

Božský bastard

Originální název: Beautiful bastard
Český název: Božský bastard
Díl: 1. – volná série
Žánr: beletrie pro dospělé – erotický román
Autor: Christina Lauren
Nakladatelství: Jota 2013
Počet stran: 304

Stručný obsah knihy:
Chloe Millsová, zatraceně chytrá a pracovitá studentka MBA, má jediný problém: svého šéfa Bennetta Ryana. Je náročný, neomalený, bezohledný – a naprosto neodolatelný. Božský bastard.
Bennett se vrátil z Francie do Chicaga, aby zaujal významný post v obrovském rodinném mediálním podniku. Vůbec nečekal, že asistentka, která mu v zahraničí na dálku pomáhala, je nádherné, nevinně provokativní – totálně nesnesitelné – stvoření, se kterým se teď bude muset vídat každý den. Navzdory drbům nikdy nebyl příznivec románků na pracovišti. Jenže Chloe pro něj představuje takové pokušení, že je ochotný pravidla porušit – nebo je rovnou poslat k čertu – pokud to znamená, že bude jeho. Kdykoli a kdekoli. V kanceláři, na schodišti, ve výtahu.
Když ovšem jejich vzájemná touha dosáhne na služební cestě vrcholu, budou se muset Bennett a Chloe rozhodnout, co všechno jsou ochotni obětovat. Pokračovat ve čtení „Božský bastard“

5. den – pět oblíbených citátů

Závěr challenges je pět citátů. To se mi líbí, já mám moc ráda citáty. V sešitě z literatury mám tento citát:
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Pokračovat ve čtení „5. den – pět oblíbených citátů“

4. den – pět přání

Přání… to je tak hezké slovo. Ráda bych v životě dělala to, co mě baví. To bych si opravdu přála. Také bych si přála být šťastná. Mít zdravou a také šťastnou rodinu, to beru jako jedno přání, protože když to shrnu, tak chci, aby se rodina měla, co nejlépe. Mé přání je také procestovat svět, i když to je spíše sen, takže to nic. Přála bych si stále usmívat a brát život s nadhledem. Přála bych si pro všechny jenom to nejlepší, protože si to každý zaslouží. Dle mého názoru si každý zaslouží druhou šanci, i když vím, že se to píše snadno. Chápu to. Doufám, že mi můj názor na tohle vydrží dlouho.

Poznání Karamelky

Ahojky, rozhodla jsem se, že tento článek napíši… přemýšlela jsem už dlouho, že bych Vám o sobě prozradila více věcí, a tak je to tady 😀 Tento týden jsem tu nebyla, protože jsem dnes maturovala… ano, dnes jsem právě ukončila studium na střední škole. Udělala jsem úspěšně, jak maturitu písemnou, praktickou, tak i maturitu ústní. Nedokázala jsem si představit, co jsou to skutečně nervy, a co vlastně maturanti doopravdy prožívají… až do teď. Ještě, že je to jednou za život 😀 😀
Musím se přiznat, že jsem přípravu na ústní podcenila. Včera v jedenáct jsem se ještě učila nějaké maturitní otázky, ale už jsem se je nenaučila… takže jsem si přála si to nevytáhnout. Za dva dny jsem naspala jen 10 hodin, což dokáži naspat v jeden den. Také jsem včera večer začala panikařit a vzpomínat, co ještě neumím. Četla si věci, na které jsem si vzpomněla. No… prostě hrůza 😀
Naštěstí při mně stálo štěstí a já si vytáhla otázky, které jsem zvládla :)) Nejvíce jsem se bála ústní angličtiny, kdy jsem si vytáhla číslo otázky, které jsem nechtěla, ale oni měli číslování rozházené, což bylo pro mě super. Bála jsem se, koktala jsem, nevěděla jsem, kam se dívat… panikařila. Když jsem ji měla za sebou, velká část kamene ze mě spadla. Cítila jsem se o něco lépe, ale měla jsem před sebou ještě další dvě zkoušky, ale i ty jsem zvládla. Při vyhodnocení jsem byla hrozně šťastná. Původně jsem měla jít se spolužačkami na panáka, ale nakonec jsem si to rozmyslela a šla se svými kamarádkami do knihkupectví 😀 Nic jsem si nekoupila, ale okoukala jsem další knihy. Konečně mohu už číst! :)) No vlastně… koupila jsem si bublifuk 😀
Nejdříve jsem myslela, že to neudělám a nebudu mít čas na blog, ale já to udělala a mám fajn náladu… takže jsem zase na blogu :)) Challenges nechám přednastavené a zatím třeba přidám nějaké články si do rozepsaných a budu zase obíhat :)) Vám děkuji za trpělivst, a že jste sem zavítali :))

3. den – pět věcí, bez kterých nemůžu být

Jenom pět věcí? Tak asi tužka a papír, abych mohla zaznamenat nějaké hezké, či ošklivé věci, nebo třeba jen myšlenky. To jsou už dvě věci, další věcí může být třeba knížka. Tu bych ráda měla u sebe také, abych si mohla číst a nezapomněla to. Čtvrtou věcí je blog, ale bez internetu mi to nebude moc platné. Ale je to věc, bez které nemohu být. Pamatuji si, když blog nejel, jak jsem se pořád chodila dívat na něj, jestli už náhodou nejede. A také jsem byla naštvaná, že nejel, ale když jsem bez připojení internetu, tak něco jako absťák nemám. Zase tak závislá nejsem. No a nakonec jsem si nechala tu nejdůležitější věc a tou je vzduch. Bez toho prostě být nemůžu. Ale tak to myšleno nejspíše nebylo, ale prostě mě to tak napadlo.