Originální název: Comment parler des livres
Český název: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
Žánr: literatura naučná – o literatuře
Autor: Pierre Bayard
Nakladatelství: Host 2010
Počet stran: 208
Stručný obsah knihy:
Od kultivovaných lidí se očekává, že četli všechna důležitá díla světové literatury a k tomu ještě spoustu knih, které každý rok vycházejí. Jak se zachovat v těchto ošemetných situacích, kdy máme mluvit o knihách, které jsme nečetli? Pierre Bayard, autor této duchaplné a provokativní knihy, tvrdí, že je důležitější znát místo knihy v kolektivní knihovně než podrobnosti o ní. Na příkladech spisovatelů, jako jsou Graham Greene, Oscar Wilde, Michel de Montaigne nebo Umberto Eco, Bayard charakterizuje mnohé druhy „nečtení“ i různé delikátní situace, do kterých se můžeme dostat, a poté nám nabízí rady, jak z nich elegantně vybruslit.
Můj názor:
Kniha mne zaujala svým názvem i anotací, ale po jejím přečtení jsem byla trochu zklamaná. Očekávala jsem od toho něco jiného.
Ano, je mi jasné, že ne každý čte vše a že člověk přečte všechny knihy na světě, ale tento autor v knize podporuje spíše nečtenářství, což mi jako od člověka, který vystudoval literaturu, nepřijde příkladné. Také podporuje psaní recenzí, aniž byste danou knihu přečetli. Nemyslím si, že je to správné. Když chci něco zhodnotit, musím si to snad přečíst, ne? Nemohu knihu odsoudit dle její anotace či její první stránky.
Mluvit o knihách, které jsme nečetli, je zcela normální. Vždyť to zažívám skoro každý den, ale nehodnotím je.
Knihu jsem si přečetla ze zajímavosti, ale byla zklamáním. Po jejím dočtení jsem byla ráda, že ji zase mohu vrátit do knihovny… a hlavně jsem byla ráda, že jsem si ji nekoupila.
Úryvek:
Pro opravdového čtenáře, který přemýšlí o literatuře, není důležitá jedna kniha, nýbrž jejich celek. Jestliže zaměříme pozornost na jedinou z nich, riskujeme, že celek ztratíme z dohledu. A také riskujeme, že si neuvědomíme existenci obecného řádu, kterému se všechny knihy podřizují. Jeho poznání totiž přispívá k tomu, že knihám lépe rozumíme.
Str. 47,Knihy, které jsme prolistovali – kapitola druhá