Není cesty zpět

Nikdo neví, co se jí honí v hlavě. Nikdo netuší, jak se cítí. Nikdo jiný necítí její bolest. A nikdo jiný nechápe, proč to dělá. Zhluboka se nadechne, pevně sevře nůž v dlani a vejde do místnosti. Pohlédne na něj. Klidně spí, vůbec netuší, k čemu se právě teď schyluje. Přikročí k posteli, sevře nůž ještě pevněji a začne bodat. Jeho oči se otevřou dokořán a z úst vyjde jen slabé: „Proč?“ Neposlouchá ho, jen bodá a bodá. Nůž zajíždí hluboko a s každým vytáhnutím od něj odstříkne krev. Když už je unavená, přestane. Pustí nůž na zem a odchází.

4 odpovědi na “Není cesty zpět”

  1. Předchozí komentář vypovídá o všem…
    Masakr. Stručné, drsné, psycho!
    Horor v několika větách.
    S bolestí se dá vyrovnat a vybít ji i jinak.
    Mě by zajímala odpověď na jeho otázku… „Proč?“ 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.