Ten pláč. Dětský pláč. Musím ho poslouchat cestu domů. Copak se malé nelíbí? Proč ji maminka neutiší? Proč s ní nemluví? To nechápe, že mi to trhá uši. Mé srdce kvůli tomu krvácí víc a víc? Proč je na mobilu a nedělá s tím něco? Proč se miminku nevěnuje? Proč ho trošku nepohoupe? Co je na tom tak těžkého? Ani netuší, co bych dala za to dala já, kdybych mohla své miminko utěšit. Kdybych vůbec mohla nějaké mít. Tolik bolesti způsobené nevinným dětským pláčem. Nevydržím to. Musím pryč. Nemůžu to už dál poslouchat. Vystoupení z dopravního prostředku je mé vysvobození.
Hodně smutné a srdceryvne. 🥺❤️