Dříve jsem byla velkým odpůrcem e-knih i čteček, ale díky kamarádce jsem zjistila, že to není tak špatné. Mohla jsem číst knihy, které jsem nechtěla mít v knihovně. Bylo to i praktičtější na cestování. Něco se ve mně zlomilo, mobil mi přestával stačit a já si v roce 2019 pořídila čtečku.
Stále ji mám, je plná knih a moc ráda na ní čtu. Loni jsem ji hojně využívala před porodem a po narození syna. Nevadila mu u kojení, a ani když mi usínal v náručí. Už ale více vnímá a je citlivější a rád by věděl, co to je. Na procházkách je zima a já si nemohu sednout na lavičku s knihou případně čtečkou v ruce a nechat se unášet do jiných světů. To mě dovedlo k myšlence zkusit další pro mě novou formu četby knih… audioknihy. Na to mě přivedla zase jiná kamarádka, která to hodně využívá.
Ze začátku jsem měla rozporuplné pocity. Mohu to opravdu brát jako čtení? Není to podvod? Je to ale jakoby vám knihu četl hlásek v hlavě. Věnujete jí čas a možná i více, protože jste rychlejší čtenář. Když jsem si to v sobě urovnala, zaregistrovala jsem se do knihovny. Stáhla si aplikaci a zkusila svoji první audioknihu. Tou vyvolenou se stala audiokniha Zmizení Sáry Lindertové od české autorky Kateřiny Šardické. Čtou ji dva hlasy, mužský a ženský, a oba se moc příjemně poslouchaly. Těch jedenáct hodin a dvacet tři minut uteklo neuvěřitelně rychle. Knihu jsem začala poslouchat v pátek a v pondělí odpoledne bylo hotovo. Přiznám se, že do pozadí šla rozečtená papírová kniha, protože to bylo napínavé a já chtěla vědět, jak to bude dál a jak to skončí.
Nikdy by mě nenapadlo, že já jako velký zastánce papírových knih, budu tolik vděčná za možnost číst knihy i v jiné formě. Postupně jsem si našla cestu k e-knihám a teď si i cestičku budují audioknihy. Poučilo mě to, naučilo a podle mě je jedno, jestli čtete papírové knihy, e-knihy anebo jen posloucháte audioknihy, jedno nás spojuje… a to je láska ke knihám.
Jaký názor máte vy?
Já miluju klasické papírové knihy, zvládla jsem už i přečíst e-knihy, ale není to ono, audioknihy mi ale vůbec nesedly 🙂
Klasické knížky miluju (jen se přiznám, že nesnáším paperbacky, když má knížka víc než tři sta stran… to pak člověk jednou přečte a knížka je na „vyhození“), ale kvůli cestování jsem hodně rychle přešla na čtečku nebo čtení v mobilu.
Přiznám se, že na audioknihy ani podcasty mě moc neužije. V práci člověk pořád něco/někoho poslouchá, takže doma si ráda užiju to ticho. Ale věřím, že časem si k tomu taky dojdu, vím, že jako malá jsem hodně ráda poslouchala pohádky z Médi Pusíka.
Taky miluji klasické knihy, ale čtečka by mi taky nevadila, kdysi jsem četla i něco na tabletu :).
Já zatím preferuju knižní podobu. Věřím, že při různých životních situacích člověk volí i další možnosti 🙂
WantBeFitM
Já jsem pořád zastáncem klasických knih, ale podobně jako ty jsem si časem našla cestu jak k eknihám, tak audioknihám. Stalo se mi třeba, že jsem nebyla schopná knihu přelouskat, ale když jsem si ji pustila namluvenou, bylo to pro mě přijatelnější 😀 Takže se tady těm formám určitě nebráním 🙂
Také jsem byla odpůrcem e-knih. Chtěla jsem mít knihu v ruce, osahat si ji, otáčet stránky. Pak jsem ji nečekaně dostala k Vánocům, naučila jsem se s ní pracovat a také mi nevadí 🙂 rozhodně lepší, než tahat 500 stránkovou knihu v batohu 😀 k audioknihám jsem se ještě nedopracovala, ale třeba mě to taky čeká 🙂