Od května tohoto roku pracuji jako brigádník v knihkupectví. Jsem za tuto brigádu moc ráda, ale kromě nových knih, výplaty a zkušeností jsem si z brigády odnesla ještě jednu věc.
Na prodejně často rovnám knihy, neboť člověk si vezme, vrátí jinam, či jen položí, a tak člověk chodí po prodejně a rovná, zařazuje a vrací knihy na původní místa. Když roznáším nové zboží, tak rovnám, když jdu k informacím, rovnám anebo chodím po prodejně a rovnám úmyslně (když nemáme zboží nebo je na prodejně méně lidí). Z tohoto zvyku mám profesní deformaci…
—
Když jdu do jiného knihkupectví si koupit či se jen podívat na knihy, a vidím tam knihu zešikma, tak ji narovnám. Občas upravuji knihy i v regálu, a když si uvědomím, že nejsem v práci, musím se nad tím usmát. Jestli mě někdo vždy pozoruje, tak se musí skvěle bavit… zákazník jim tam rovná knihy.
—
Občas i díky tomu rovnám knihy ve své knihovně a seřazuji je. Ale také se dívám do knihoven přátel, a omlouvám se za to, ale přemýšlím o tom, jak by to mohlo vypadat lépe, jak by si ji mohli lépe seřadit. Někdy jim i pár knih urovnám, aby to bylo hezké. Možná jsem s tím otravná či beru práci zaměstnancům knihkupectví, ale nemohu si pomoci. Když vidím knihu, jak nemá být, urovnám ji. Každá kniha má své místo.