Originální název: Ketchup Clouds
Český název: Kečupová mračna
Žánr: beletrie – román
Autor: Annabel Pitcher
Nakladatelství: Slovart 2015
Počet stran: 272
Stručný obsah knihy:
Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on ji může pochopit. Zatímco Stuart čeká ve své cele na popravu, v dopisech se začíná rozplétat složitý příběh lásky, ale i osudového nedorozumění. Příběh zrady a viny. Dokáže se Zoe svěřit s tíživým tajemstvím? A dokáže pak také sama sobě odpustit?
Můj názor:
Na knihu jsem přišla zcela náhodně, ale takto se přichází na knihy, které se nám zaryjí pod kůži, ne? Takhle nečekaně můžete objevit tolik knižních pokladů a já stejně nečekaně přišla na tuto skvělou knihu.
Nejdříve jsem váhala a nevěděla jsem, jestli se mi to bude líbit. Kniha je psaná ze strany Zoe (pravím jménem Alice) a jsou to dopisy, ale i díky tomu se ponoříte do děje a nedokážete knihu odložit (já to nedokázala). Budete vnímat každé písmeno, každé slovo… ale také každý obrázek, který nakreslí Zoe pro lepší představu, či jen pro radost.
Zoe ve svých dopisech prolíná přítomnost, ale hlavně minulost, kdy vypráví nejen to, co se stalo, ale také vypráví o své rodině a o dusnu, které v ní vládlo.
Trochu mě mrzelo, že jsme se nedozvěděli něco více o tom, jak Zoe pokročila se svojí povídkou, ale to nebylo důležité v ději. Líbilo se mi, že se chtěla věnovat psaní, i když měla jisté pochyby a matka jí to samozřejmě neschvalovala.
Ze začátku knihy jsem nechápala, proč se kniha jmenuje, jak se jmenuje, ale po přečtení to budete vědět. Také budete vědět, co je na obálce za ptáky a pochopíte proč. Po dočtení knihy jsem si řekla páni, páni a věděla jsem, že tohle byla zatraceně dobrá volba. V knize jsem našla i jiný příběh, než o kterém můžete číst. Našla jsem tam něco víc a já vím, že tohle bude kniha, kterou budu doporučovat a budu říkat, že její přečtení stojí za to! Věřte mi, stojí za to. Kniha mě oslovila a líbila se mi.
Kečup mám ráda!
Úryvek:
„Spadnul mi k vám tenisák. Můžu si pro něj dojít?“ zeptal se jako malý kluk. Já zase zakvičela jako malá holka a skočila jsem mu do náruče. Najednou jsem princip magnetismu chápala o dost líp než ve škole.
„Já ale fakt potřebuji ten míček,“ řekl Aaron a já ho vtáhla dovnitř. K sobě. Stuarte, Aaron byl u mě doma, jeho boty stály na našem koberci, jeho vůně se mísila s vůni máminy leštěnky na nábytek.
str. 220