Originální název: Severní den
Český název: Severní den
Díl: 1.
Žánr: literatura česká – fantasy, sci-fi
Autor: Ondřej Blaho
Nakladatelství: Mystery Press, 2024
Počet stran: 400
Stručný obsah knihy:
PILÍŘE, PŘEDCHŮDCI I VĚČNÝ DÉŠŤ. PROŽIJTE SI SVŮJ SEVERNÍ DEN… Před dvěma sty lety lidé uprchli z Kontinentu a usadili se na nehostinném ostrově Nordtag přezdívaném Severní den. Na troskách opuštěných skulptur postupně vybudovali nová města, aniž by cokoli tušili o stále funkčních mechanických konstruktech i jejich záhadných tvůrcích.
To vše se má nyní změnit. Julius Birma, prospektor s dluhy a složitou minulostí, přijímá riskantní zakázku doručit neznámému klientovi šifrovanou depeši. Na jiném místě prchá Hana Polach z okovů zlaté klece despotického muže. Pokud se jí to ale má podařit, musí spáchat ten nejhorší zločin. A Vicram Bagley, hlava zločineckého Syndikátu, uzavřel smlouvu, která může zapříčinit pád celého Nordtagu. Do toho všeho se z nebe spouští nekonečný déšť a spolu s ním přicházejí ti, které dosud nikdo nespatřil. A hlavně – nikdy spatřit neměl.
Můj názor:
Severní den od Ondřeje Blaho je první knihou, kterou autor vydal a zároveň je prvním dílem nové české knižní série. Kdo mě už trochu zná, ví, že moc českou tvorbu nevyhledávám (lepším se ale a ta tvorba taky). Anotace mě musí opravdu hodně zaujmout, abych knize dala šanci a tohle je přesně ten případ. Knihu jsem získala přímo od autora v rámci spolupráce, čehož si moc vážím a děkuji.
Jelikož se jedná o první díl trilogie, tak je to spíše takové seznamování, oťukávání, se světem a jeho fungováním a lidmi, proto mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy pořádně začetla. Děj se rozdělen načtyři části. Střídá se několik postav a ze začátku i časových rovin, ze kterých jsem byla mírně zmatená a musela jsem se v kapitole občas vrátit. Nicméně se to pak zlepšilo. K postavám jsem si vytvořila vztah, ne vždy kladný. A i když vypadá, jak jsou jejich cesty rozdílné, společné setkání a putování bylo příjemným překvapením, přestože jen na chvilku. Dokonce jsem dostala několik odpovědí na své otázky, ale poté se objevily otázky nové a já jen doufám, že brzy vyjde druhý díl. Potřebuji ho a to nutně.
Ráda bych ještě vypíchla krásnou obálku, propracovanou mapu a celkově popisy technických věcí v knize. Dokázala jsem si to představit a to na tyto věci opravdu nejsem. Líbí se mi žánrový mišmaš, jakým kniha je… měla jsem z toho obavy, ale díky tomu je jedinečná a má potenciál najít si široký okruh čtenářů.
Úryvek:
Juliovi stačilo shrnout jen několik hrstí hlíny a nahmatal cosi tvrdého. Opatrně smetl prsť do stran a odhalil světlou lidskou tvář. Bledou a ztuhlou, s očními důlky vyplněnými dvěma oválnými kameny.
„Do prkna!“ zaklel, odtáhl se a přitom se rozhlédl po ostatních kopečcích zeminy. „Kolik jich tu je?“ Ta slova patřila opět jen jemu samotnému.
Str. 178, sedmá kapitola Sloní tráva – část druhá