Originální název: Spútoniku no koibito
Český název: Sputnik, má láska
Žánr: beletrie – román
Autor: Haruki Murakami
Nakladatelství: Odeon 2009
Počet stran: 224
Stručný obsah knihy:
O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala… Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti.
Můj názor:
Toto je již pátá kniha od Haruki Murakamiho, kterou jsem přečetla. Tento autor si mne získal hned první knihou, kterou jsem od něj četla… začala jsem knihou Podivná knihovna a od té doby jsem nedokázala odolat a nevracet se k němu.
Sputnik, má láska je román o lásce, kterou dříve Fialka neznala, ale pak přišla a uhodila do ní jako blesk. Nevěděla, co má dělat. Nevěděla si rady, jen to cítila. Tato kniha je také plna tajemna.
Přiznám se, že jsem měla na začátku trochu problém se do knihy začíst, a pak jsem měla problém ji odložit… a její konec? Jedno velké překvapení, nad kterým visí otazník. Vůbec bych se nezlobila, kdyby kniha měla i pokračování, ale to bohužel není, a tak si na své otázky mohu odpovědi pouze domyslet.
Je magickým příběhem, který si vás vtáhne, a vy pak litujete, že už je konec. Nechcete se rozloučit s postavami… chcete vědět, co bylo dál. Je to prostě skvělá kniha, kterou vřele doporučuji.
Úryvek:
„A co teda z toho tvýho vyprávění plyne?“ zeptala se tenkrát Fialka.
„Řekl bych že to, že je pozornost důležitá,“ odpověděl jsem. „Že nemá mít člověk hned zkraje ve všem jasno, ale spíš pěkně pokorně našpicovat uši, mít srdce i hlavu otevřený a dávat pozor, co se to kolem něj děje.“
Str. 44, čtvrtá kapitola