Vánice

Originální název: The snow
Český název: Vánice
Díl: 1.
Žánr: literatura světová – horor
Autor: Flint Maxwell
Nakladatelství: Fobos, 2022
Počet stran: 192

Stručný obsah knihy:
Nastal konec světa. A všechno začalo jedinou sněhovou vločkou.
Po tragické nehodě v práci netouží Grady Miller po ničem jiném než před vším utéct. To se mu podaří se dvěma nejlepšími přáteli, Stonem a Jonasem. Všichni tři na chvíli opouští svůj každodenní život, v němž si každý zažil své, a vydávají se na dovolenou na jih k jezeru Prism Lake, kam spolu každý rok jezdívali jako děti. Teď mají na celý prosluněný víkend jediný plán: pít, grilovat a odpočívat.
Když se však celý východ Spojených států ocitne kvůli obrovské sněhové bouři pod metrovými závějemi, které přeruší dodávku proudu, a cesty přestanou být sjízdné, jejich plán je v troskách. Bezstarostná dovolená tří přátel se promění v boj o holý život. Musí spojit síly, aby z celé situace vyvázli.

Venku totiž nevládne jen chlad… Ale také cosi zlověstného…

Můj názor:
Takt tohle bylo poněkud… zvláštní. Na knihu jsem se těšila a ani počet stran mne nepřekvapil, ale netušila jsem, že se jedná o první díl série. To jsem si dohledala po jejím přečtení a najednou to začalo dávat větší smysl. Proč bytosti neměly tolik prostoru a nebylo vysvětleno, odkud se vzaly, co vlastně způsobilo onu vánici, a jestli to řádí po celém světě. I ten konec začal dávat větší smysl, ale stejně to nebylo to, co jsem očekávala.

Nejsem si jistá, zda po druhém dílů vůbec sáhnu. Dle mého názoru než vyjde, už si nebudu pamatovat, o čem vlastně ten první díl byl. Byla bych raději, kdyby autor vydal všechny díly do jedné knihy a rozdělil to jen na části, pak by čtenáři vše dávalo větší smysl a věřím, že by si děj i více užil.

Úryvek:
Když jsem domluvil, všichni jsme se na chvíli odmlčeli. Vlastně už jsem neměl co říct, ale Stone s Jonasem na mě hleděli a to mi nebylo příjemné. Cítil jsem se jako pod mikroskopem a myslím, že na mě nebyl pěkný pohled. Do čí se mi draly slzy. Cítil jsem, že se každým okamžikem rozbrečím.

Ticho nakonec prolomil Stone. „To je… to je strašný, člověče.“

str. 72, druhá kapitola – Bouře