Originální název: Eternal Kiss Of Darkness
Český název: Věčný polibek temnot
Žánr: beletrie pro dospělé – horor
Autor: Jeaniene Frost
Nakladatelství: Baronet 2011
Počet stran: 360
Stručný obsah knihy:
Ještě před pár dny nevěřila na upíry, a teď je jednou z nich. A k tomu miluje jiného upíra! Kira Gracelingová, soukromá vyšetřovatelka z Chicaga, měla toho rána prostě jen dál jít svou cestou. Smysl pro povinnost jí však nedovolil přeslechnout bolestivé sténání, vycházející před úsvitem z opuštěného skladiště. A tak se ocitla ve světě, který si uměla představit jen ve svých nejhorších snech.
V jeho středu stojí Mencheres, mladý a sexy upírský mistr, potomek starověkých egyptských faraonů a dědic jejich moci. Za tisíce let na světě však už ztratil chuť žít dál. Ale pak se objevila Kira a odvážně čelila smrti, jen aby ho zachránila. Takovou ženu ještě nepoznal, a tak není divu, že se do ní zamiloval. Ale musí ji nechat odejít zpět do jejího obyčejného světa.
Kira však na něj také nemůže zapomenout. Všude ho hledá, až se omylem zaplete do nebezpečné hry Mencheresových nepřátel. Není jiné cesty: z Kiry se musí stát také upír. Dokáže její láska porazit hrozivou tmu v Mencheresově nitru a zároveň zničit zločinné intriky jeho závistivých odpůrců?
Můj názor:
Od samého začátku kniha pohltí a nelze říci, že jsou tam nudné pasáže. Opravdu jsem knihu přímo hltala a stejně se vše rozuzlí až na posledních pár stranách. Je úžasné, jak je tam zapojen nejen spoluvládce Bones a jeho manželka Cat, ale také Vlad. Prostě se mi líbí, jak je to propojené. Kira a její instinkt mě dostávaly. Záviděla jsem jí. Nejdříve mě hodně zasáhlo, že z ní Mencheres udělal upírku, ale bylo ta jediná možnost. Po té jsem si zvykla na to, že jí je jako ona si zvykla také, čím se vlastně stala. Líbí se mi, jak se k němu chová. Jak ho ochraňuje, zastává se ho, miluje ho. Kniha z mé strany má jen samá kladná hodnocení.
Za svůj obal nemůže.
Úryvek:
Kira mu rukou líně přejela po zádech a Menchrese jejím pohyb vzrušil, přestože za sebou měli několik hodin vyplněných vášní.
„Tohle je hodně zajímavé tetování. Co má znamenat?“
„To je šen,“ odpověděl a překulil se k ní obličejem. „Moderní výraz zní kartuše.“
I když už na obrázek neviděla, stále po něm přejížděla rukou. „A co znamená?“
„To je moje původní jméno Menkaure, napsané ve staroegyptském písmu.“
Str. 274, dvacátá sedmá kapitola
