Originální název: Two boys kissing
Český název: Líbali jsme se
Žánr: román
Autor: David Levithan
Nakladatelství: Cooboo 2015
Počet stran: 192
Stručný obsah knihy:
Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.
Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.
Můj názor:
Díky jedné knižní bloggerce jsem měla možnost vít do ruky svoji první knihu s tématikou gay. U nás, myslím tím v ČR, je těžké najít knihu s touto tématikou. Nevím, čím to je… jestli předsudky či kvůli něčemu jinému, ale myslím si, že je to velká škoda.
Měla jsem strach, že se v knize ztratím, protože vypráví hned několik příběhů několika chlapců, kteří hledají místo na tomhle světě, ale neztratíte se. Je to přehledné a čtivé. Kniha patří mezi tenčí, a proto pokud máte čas, lze se jí nechat pohltit na jeden den, na pár hodin. Já si ji nechávala vychutnávat po doušcích a vždy se snažila zamyslet. Je to tolerantní kniha, kterou by si měl přečíst každý, který váhá nad místem v tomto světě a smyslem života. Měl by si ji přečíst ten, kdo neví, kdo je a neví, co chce.
Mě kniha naprosto pohltila a uchvátila. Líbilo se mi číst toto téma, líbilo se mi fandit Harrymu a Craigovi za to, co dělají. Obdivovala jsem je, že do toho šli. Nenáviděla jsem Cooperovi rodiče za to, jak reagovali. Na Coopera se však zlobit nedalo, i když chtěl udělat to, co chtěl. Chápala jsem ho a rozuměla mu. Všichni hrdinové v sobě měli odvahu a já je obdivovala.
Líbí se mi obálka knihy, líbí se mi styl psaní a líbí se téma. Nelituji utracených peněz za knihu a nelituji za obsazené místo ve své knihovničce.
Úryvek:
Probouzet se je těžké, probouzet se je skvostné. Díváme se, jak se vrtíte, jak se potom vypotácíte z postele. Je nám jasné, že vděčnost je to poslední, co cítíte. Ale měli byste být vděčni. Dotáhli jste to do dalšího dne.
Str. 26