Když jsem v roce 2008 zakládala blog, nerozuměla jsem tomu pořádně. Nevěděla, co od toho očekávat, věděla jsem, co tam chci dávat. Původně to měli být jen povídky a rozhovory mé tvorby, ale pak jsem začala dávat básničky, které jsem zkopírovala, protože se mi líbily. Po té jsem začala vymýšlet hádanky, bavilo mě to… ale nedokázala jsem si přestavit, že za sedm let budu psát blahopřání svému blogu, budu vymýšlet oslavu a budu se těšit z návštěvnosti, za kterou jsem nesmírně ráda, i když není bůhví, jak vysoká. Ale každý návštěvník se počítá, a já jsem za každého z vás ráda.
Blogu se naplno věnuju čtyři a půl roku a nelituji toho. Tento blog se mnou zažil mnoho a vy také, neboť se o to dělím.
Snažím se vymýšlet nové typy článků, aby vás bavili, abych nalákala, co nejvíce čtenářů… snažím se držet starého, abych nepřišla o pravidelné čtenáře. Dávám na blog věci, které mě zajímají, které mě baví… které jsou mými koníčky.
Ale to jsem nechtěla, nechtěla jsem se rozepisovat o tom, co sem dávám… sami si tu najdete to, co vás zaujme. Chtěla jsem tímto článkem říci, že jsem při zakládání blogu, nevěřila, že to vydrží tak dlouho… vlastně jsem neměla žádnou představu o budoucnosti. A teď, v roce 2015, sedím u stolu a píši na notebooku gratulaci pro svůj blog, který je tu s námi už sedm let. Neuvěřitelné. Nezapomenutelné. Úžasné!
Můj milý blogu,
přeji Ti vše nejlepší k tvým krásným sedmým narozeninám. Nemohu uvěřit, že jsme tu spolu tak dlouho. Doufám, že tu spolu vydržíme dále a budeme si navzájem dělat společnost a oporu v těžkých časech.
Děkuji všem návštěvníkům, kteří tu jsou s námi, neboť bez nich by to nebylo ono!
Děkuji všem, kteří mi pomáhají s grafikou, dělají pro mě nadpisy, kalendáře, lay, děkujeme. Děkuji také Mišuli, která píše typy na knihy.
Děkuji blog.cz, že mám tu možnost tento blog mít.
Děkuji všem!
