Má kniho nejkouzelnější,
—
neopouštím Tě. Neodcházím. Jen ztrácím slova, kterými bych dokázala vyjádřit vše, co na srdci mám. Přála bych si vzít Tě do rukou, pohladil po hřbetu a pošeptat ta nejsladší slova, která kdy svět slyšel, ale mám strach, že by to v hluku zaniklo.
—
Dáš mi šanci? Dáš šanci mému šepotu a mým slovům, která by vyšla z mých úst? Dovolíš mi pohladit tě po hřbetu? Dovolíš mi přečíst si Tě? Dovolíš mi přivonět si a listovat v tobě?
—
Tvá knihulka
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))