Dnešní den měl být významný, ale vypadala to, že se tak nestane. Vstal z postele, šel do kuchyně, kde už jeho přítelkyně dělala snídani jako každý den.
„Dobré ráno,“ popřál jí, když vešel.
„Ahoj lásko, tobě také dobré ráno,“ usmála se, „jak ses vyspal?“
„Dobře,“ rozhlédl se. Hledal nějaký dárek, nebo čekal alespoň, že mu popřeje. Vypadalo to, že zapomněla, že je zase o rok starší.
„To je dobře,“ usmála se a položila před něj obložený talíř s pečivem. Nalila mu džus, „nevzal bys dneska děti na hřiště?“
Napil se, „ano, rád. Půjdeš s námi?“
„Ne, volala mi Andrea,“ sedla si naproti němu, „prý by si potřebovala promluvit. Myslím, že se zase pohádala s Alešem.“
„Zase? Vždyť nedávno jsi tam byla a usmiřovala je.“
„Já vím no… tak jsem slíbila, že se stavím. Nevadí?“
„Ne, to je v pořádku, dobrou chuť,“ pustil se do snídaně.
„Dobrou,“ usmála se. Začala také jíst.
Po snídani jí pomohl uklidit, a pak se vydal převléknout. Ona mezitím připravila děti na hřiště. Potřebovala, co nejdříve volný dům. Chystala pro něj překvapení a vypadalo to, že on nic netuší.
Sešel schody, podrbal fenku Huskyho a koukl do chodby, „už hned půjdeme? Myslel jsem, že až odpoledne.“
Koukla na něj, „děti se na hřiště hrozně těší a já bych mezitím uvařila, a pak jela za Andreou.“
„Dobře, vezmeme i Bonu?“ zeptal se dcerky, která měla tři roky a byla starší.
Ta na něj koukla, usmívala se, „jo,“ přikývla.
„Dobře,“ vzal vodítko.
„Dávejte na sebe pozor,“ políbila dcerku i syna na hlavičky, a pak svého přítele.
„Budeme, kdyby něco, tak mi zavolej a pozdravuj Andreu,“ usmál se. Připnul vodítko k obojku a podal jej dcerce. Bona byla hodná a vychovaná fenka, která měla ráda děti, a věděl, že nebude táhnout a neuteče, a tak ji vždy za vodítko držela dcera.
„Neboj,“ usmál se, „tak už upalujte.“
Všichni společně se vydali nejdříve do parku, aby se mohla Bona proběhnout. Házeli jí klacík. Synkovi byl rok a půl a ten cupital s tatínkem za ruku. Dcerka utíkala vždy s fenkou pro klacík. Po té šli do parku, kde se všichni vyřádili.
O tři hodiny později
Už jim byla zima a synek mu usnul v náručí, a tak se vydali zpátky domů. Opatrně odemkl, aby mu nespadl synek nebo se neprobudil. Odepnul vodítko a fenka i s dcerou vběhly vysmáté do domu. Vždy spolu závodili, kdo bude dřev na gauči. Zavřel dveře, opatrně si vyzul boty a také synovi. Chtěl pokárat dceru, že jako vždy si nevyzula boty, ale nejdříve chtěl uložit spícího človíčka v náručí.
Vydal se po schodech nahoru a opatrně mu svlékl bundu i mikinu. Uložil ho. Přikryl a políbil na čelo. Ocenil, že syn má tvrdé spaní, vydal se dolů za dcerou, aby zkontroloval, jestli se přezula, ale na gauči už neseděla, avšak slyšel hlasy z kuchyně. Šel tedy tam.
„Všechno nejlepší!“ vykřikli všichni současně.
V kuchyni byli jeho přátelé, rodina jeho i její, také manželka, která držela v náručí dceru. Nemohl tomu uvěřit. Myslel si, že zapomněli a oni mu mezitím chystali překvapení. Zůstal stát jako opařený a sledoval všechny.
Andrea vzala dort se zapálenými svíčkami a šla k němu, „něco si přej,“ usmála se na něj.
Zavřel oči. Něco si přál a sfoukl svíčky. Všichni zatleskali.
Usmála se na něj, „jinak mimochodem s Alešem se nehádáme, to byla jen výmluva, abys na nic nepřišel,“ zazubila se. Aleš k ní přistoupil a objal ji kolem ramen, „nehádáme se vůbec, vlastně čekáme miminko,“ usmál se pyšně.
Ulevilo se mu. Byl rád, že to byly pouze alibi, „děkuji,“ usmál se na ně, „a gratuluji, moc gratuluji,“ usmál se.
Dostal spoustu dárku, i když ráno to nevypadalo ani na jeden. Byl šťastný, byl se všemi, které má rád. Později se k nim přidal i rozespalý synek, který z toho byl ze začátku také dost vyjevený, ale pak si užíval pozornost, která se mu dostávala. Vše bylo dokonalé, zažil krásný narozeninový den.