Pozitivní myšlenky

„Myslete na něco hezkého,“ řekla lektorka. Zavřela oči. Nemusela nad tím dlouho přemýšlet, hned se jí vybavil přítel. Byla s ním. Smála se. Vypadalo to jako by to pozorovala shůry, jako by si přehrávala nejhezčí chvíle života či jen koukala na film. Sledovala šťastnou slečnu, která byla se svým partnerem. Lechtali se navzájem, smáli a různě svíjeli. Na chvilku přestali, potřebovali se vydýchat a ona na něj skočila. Využila chvíle jeho nepozornosti a začala ho znovu lechtat. Smál se, prosil ji, aby přestala… chvilku pokračovala ještě, ale pak přestala. Políbila ho. „Pomalu můžete už otevřít oči,“ zašeptala do ticha lektorka.

Nenávratno

Seděla na římse a dívala se dolů. Přemýšlela o svém životě, o tom, jaké to je, a jaké by to mohlo být bez ní. Přemýšlela nad tím, co udělala špatně, proč se dostala až sem. Co to způsobilo, ale ať si to přehrávala, jak chtěla, neviděla nikde žádnou chybu. Nedokázala pochopit, proč se cítí tak na dně. Proč už nevidí jinou cestou? Sledovala, jak pod ní plynou životy ostatních, ani se nestaví… všichni neustále někam spěchají. Říkala si, že ten spěch jednou všechny dožene na stejnou římsu, na které sedí. Naklonila se více, zhluboka se nadechla, zavřela oči a slétla.

Únos

Seděla připoutána na židli. Jediné na co myslela, byl její pes. Viděla ho před sebou. Cítila, jak moc jí chybí… chce ho ještě vidět. Dodával jí sílu. Pohnula zápěstím, pouta zacinkala. Netušila, co se děje, ale věděla, že musí pryč. Vzpomněla si, že viděla na internetu video, jak odemknout pouta pinetkou do vlasů. Jednu měla u sebe. Posunula se na židli, natáhla ruku a vytáhla ji ze zadní kapsy kalhot. Začala s ní pracovat, ani nevěděla, jak, ale povedlo se jí to. Rychle vstala a chtěla se dát na útěk, ale ucítila tupou bolest na hlavě, a pak už nic…

Nový domov

Bylo to jako sen. Seděla vedle něj a on jí ukazoval fotky jejich společného budoucího domova. Popisoval jí, kde co je, a kde co může být. Ukazoval jí místo na knihy, ukazoval jí jejich ložnici a přemítal, kde by mohl být v budoucnu pokoj pro děti. Poslouchala ho. Vnímala ho, ale nebyla schopna slova. Nikdy nevěřila, že si někoho najde, nikdy nevěřila, že zažije takový druh lásky… a najednou plánovali společné bydlení. Tomu nevěřila už vůbec. Společné bydlení. Neustále jí to znělo v hlavě. Nechala se unášet na obláčku štěstí. Ukázala na jednu z fotek, „Naše,“ zašeptala. Zasmál se, „Ano.“

Ztracena

Cítila se pošpiněná, poskvrněná… jeho ruce se jí dotýkaly všude a ona jeho doteky nedokázala ze svého těla smýt. Potřebovala na to přestat myslet, potřebovala se uklidnit, ale bylo to tolik těžké. Stále si představovala, jak ji držel prsa. Něco jí říkal, ale ona nevnímala… tolik jí to bylo nepříjemné, chtěla utéct, chtěla křičet, ale ani jedno z toho neudělala. Jen tam stála nahatá a nechala ho. Nechala, aby si ji prohlížel, hodnotil ji, aby se jí dotýkal na intimních místech. Vzala si znovu mýdlo a snažila se umýt ten pocit, snažila se spláchnout vodou jeho doteky. Snažila se zapomenout.

Společné chvíle

Stála u kuchyňské linky a právě připravovala oběd, když v tom přišel za ní. Potichu se vkradl do kuchyně a zezadu ji objal. Usmála se. Tohle jí dělal často a ona to milovala. Chvíli jí objímal, pak jí odhrnul vlasy z krku a začal ji na něj líbat. Trvalo to jen chvilku, protože ji nechtěl příliš rozptylovat. Ale hlavně nechtěl, aby se zranila, proto se jen zase přitulil a koukal se, co dělá. Jí to nevadilo, líbilo se jí, když ji rozptyloval. Líbilo se jí, že mohou být spolu, líbilo se jí asistované vaření… líbila se jí každičká společná chvilka.

Relax

Místností se řinulo teplo, pára a s tím vším i smích. Ten smích byl šťastného páru, který ležel v horké vodě. Užívali si společné chvíle. Ona ležela opřená o jeho hruď, on ji hladil po bříšku i rukou. Společně se bavili o škole, o práci, ale také o plánech do budoucna, jak bude vypadat jejich budoucí byt, kam pojedou na dovolenou, kam na výlet. Vedli odlehčenou konverzaci, společně relaxovali a nechávali se unášet na obláčcích fantasie. Bylo jim velmi dobře, byli šťastní a bezstarostní. Věděli, že ať jim den připraví jakoukoliv překážku, společně ji překonají. Věřili, že společně vše zvládnout.

Podzim

Venku se barvilo listí do nejkrásnějších barev… příroda si hrála se štětcem. Milovala podzimní barvy. Milovala podzim. Oblékla si kabát a šla se projít. Chtěla být chvíli sama, ale stejně sama nebyla. Nikdy sama nebyla, jen to neviděla. Vešla do obory. Zvedla hlavu a pohlédla na veselé barvičky listů. Rozhlédla se. Sešla z cesty a ponořila se do lesa. Vzala do rukou listí a vyhodila ho nad sebe. Začala se točit dokola a jako blázen se smála. Nechala na sebe listí padat. Byla šťastná. Poprvé v životě necítila smutek na podzim, ale štěstí. Poprvé v životě byla štěstím bez sebe.

O kousek dál

Seděla u něj v pokoji a pozorovala ho. I když pracoval, připadalo jí, že jsou si blíže, než kdy dříve. Sdíleli spolu další věc. Mohla se na něj dívat, jak pracuje na počítači a ona si mohla číst. Bylo to tak obyčejné a zároveň velmi osobní. Ponořila se opět do děje knihy. Když po chvíli zvedla oči, setkala se s jeho. Tentokrát pozoroval on ji. Také se jeho rty rozšířily do úsměvu. I pro něj to hodně znamenalo. Nebylo třeba nic říkat, a přesto věděli, že je to velký krok v jejich vztahu. Velký a pozitivní krok posunujíc je dál.

Splněný sen

Splnil jí přání. Vždy toužila se procházet a držet se své lásky za ruku. Smutně koukala na páry, které chodily kolem. Tiše záviděla. Přála si zažít také takový pocit a najednou… najednou se jí to splnilo. Držela svého partnera za ruku a procházeli se spolu. Hřejivý pocit jí proudil tělem, zahříval ji a ona se usmívala. Vše se jí zdálo hezčí než dříve. I obyčejný strom jí přišel neobyčejný. Její fantasie si hrála, vytvářela příběhy a ona se nechávala unést. Jemně jí stiskl ruku. Vytrhl ji ze snění. Koukla na něj a zjistila, že ten nejhezčí sen zažívá právě teď.