Rubrika: Povídání s knihami

Vždy jsem si myslela, že dětské knihy by měly jít příkladem a tedy být bez chyb, ale tento můj „předsudek“ byl zničen poté, co jsem si koupila a přečetla knihu Šmoulové – Šmoulinka a zapomenutá vesnice.

Psala jsem článek o tom, že mi nevadí vazby. Nedělám v nich rozdíl a také, že nemám ráda, když někdo kupuje knihy podle obálky. Ano, jednou jsem si koupila knihu podle obálky… protože jsem se s knihou nesetkala, a když jsem ji viděla poprvé, zapůsobila na mne a já věděla, že ji musím mít.

—

Ale když si tedy nevybírám knihy podle obálky, jak poznávám nové knihy?

Se čtením knih nezávodím. Nesnažím se toho přečíst, co nejvíce… čtu podle nálady, podle času, podle možností, ale přesto mne zajímalo, kolik jsem toho za rok 2016 přečetla. Rozhodla jsem se tedy si to spočítat. Když jsem počítala knihy, přemýšlela jsem nad tím, kolik asi stran jsem přečetla… a tak jsem si udělala menší statistiku.

Dříve jsem si myslela, že tolik na obálce nezáleží. Myslela jsem si, že lidé si berou knihu kvůli svému obsahu, ale není to úplně tak.

—

Například moje babička nečte knihy s obálkou paperback. Nedá té knize šanci a může být jakkoliv dobrá. Na druhou stranu kolega z brigády dává zase přednost obálce paperback a pevnou obálku příliš nemusí.

Sedmého ledna jsem psala článek o tom, že přemýšlím podívat se na film Než jsem tě poznala podle knižní předlohy od autorky Jojo Moyes. V červnu tento film přišel do kin a já se na něj chystala s kamarádkou, ale ta mi to odřekla, a tak nakonec jsem na film nešla. Ale v dnešní moderní době stačí zapnout internetový prohlížeč, napsat, co hledá a je to.

Když jsem byla malá, chodívala jsem do naší knihovny velmi často si půjčovat knihy. Ale když jsem nastoupila na střední, knihy jsem si začala kupovat a do knihovny jsem nepáchla. Jedině jako doprovod s kamarádkou, ale nepůjčovala jsem si knihy. Ani jsem už neměla průkazku, ale to se změnilo loni, kdy jsem potřebovala půjčit knihu k seminární práci. Jelikož ta kniha se týkala našeho města, nejjednodušší způsob, jak se k ní dostat, bylo prostě si ji půjčit. Zrovna v knihovně měli akci a za registraci a vydání průkazu se neplatilo. Využila jsem toho, a tak jsem měla průkaz, ale kromě knihy k seminární práci, jsem opět do knihovny přestala chodit… až dodnes (20. června).

Na různých blogech si můžete přečíst různé typy článků jako např. deset knih, které byste si měli přečíst. Já jsem se to rozhodla pojmout trochu jinak. Sepsala jsem článek o pěti typech knih, které dle mého názoru by měl mít doma každý správný knihomol. A proč zrovna těchto pět typů? Odpověď na tuto otázku se můžete dočíst v článku.

V univerzitní knihovně si půjčuje spousta lidí knihy, nejsou to jen studenti, ale také profesoři, badatelé a jiné osoby, které to zajímá. A proto mi nesmírně vadí, když vypůjčenou knihu otevřu a v ní jsou psány poznámky od někoho jiného. Také se dost často v knihách objevují podržené pasáže, někdy i přeškrtnuté. Neznám důvod tohoto jednání, ale kniha je pro všechny a ne, jen pro jednoho jedince.