V univerzitní knihovně si půjčuje spousta lidí knihy, nejsou to jen studenti, ale také profesoři, badatelé a jiné osoby, které to zajímá. A proto mi nesmírně vadí, když vypůjčenou knihu otevřu a v ní jsou psány poznámky od někoho jiného. Také se dost často v knihách objevují podržené pasáže, někdy i přeškrtnuté. Neznám důvod tohoto jednání, ale kniha je pro všechny a ne, jen pro jednoho jedince.
V lepším případě je to pouze obyčejnou tužkou, v tom horším propiskou. Já osobně si dělám poznámky, ale ne do knihy. Nikdy do žádné knihy, kromě učebnic, nepíši. Mám vždy s sebou blok, propisku a zaznamenávám si věci do bloku. Čtu i ve vlaku, tak je někdy vtipné ty poznámky pak luštit, ale mám už se sebou zkušenosti, tak to zase tak pracné není.
—
Občas si do knihy nalepím lepítko, kvůli důležitosti určité strany, ale lepítko nijak nepoškozuje knihu. Po dočtení knihy lepítko oddělám.
—
Někdy mne poznámky či podržené pasáže rozptylují a hlavně u těch podtržených pasáží, mám pocit, že si to musím také zapsat, že je to z nějakého důvodu důležité.
—
Opravdu mi vadí chování některých lidí ke knihám. Já osobně si knih moc vážím a jsem špatná jen z toho, že jí ohnu roh. A když to není má kniha, je to ještě horší. O knihu mám větší strach. Vím, že pro každého kniha znamená něco jiného, kór kniha, která je povinnou četbou, ale my nejsme její jediní čtenáři. Musíme si uvědomit, že tu knihu vrátíme po měsíci a půjčí si ji někdo jiný. Někdo, kdo ji má jako povinnou četbu nebo někdo, kdo si ji chce přečíst, protože ho to zajímá. Poznámky a vše zaznamenané do knihy ho může rušit u čtení. Může mu to kazit prožitek a naštvat ho. Mě to tedy opravdu štve. Je to bezohlednost čtenáře a sobeckost.
—
Jediná kniha, se kterou se setkala, a nebylo v ní nic podtrženo, byla v anglickém jazyce. Je možné, že tuto knihu si tolik lidí nepůjčuje, nebo si půjčují ti, pro které to není povinná četba, a tak mají lepší vztah k té knize.
—
Opravdu nevím, proč se tak čtenáři chovají… proč píší do knih, proč je poškozují, proč kazí prožitek ostatním čtenářům, a vím, že s tím nic nenadělám, ale také vím, že já se tak ke knihám nikdy chovat nebudu. Knihy jsou našim bohatstvím a rozšiřují naše obzory, vědomosti, proto by se k nim člověk měl chovat náležitě.
—