Seznámila jsem se s člověkem, který nemá zatím maturitu, má pouze výuční list a už se setkal s tolika předsudky, že neví, zda může lidem věřit nebo ne. Přiznal se mi, že měl strach, že i já jako vysokoškolák na něj budu nahlížet ze shora a odsoudím ho. Ale proč? Protože nemá maturitu? Protože nemá titul? Prozradím vám, že ten člověk bez maturity toho ví víc než já. Bavíme se o filozofických tématech, probíráme historii, astronomii. Jeho fascinují různé obory a má načtené knihy a ví toho opravdu hodně, ale nemá titul, a tak má okolí právo ho odsoudit? Má okolí právo ho zavrhnout, protože má pouze výuční list?
Nejhorší je, když se s předsudky setkáte ve svém nejbližším okolí, od kterého byste to vůbec nečekali. Když vás předsudky zahlcují ti, kteří by vás měli podpořit a být rádi za vás. Dost často se také setkávám s větou: „Není to dost dobré pro tebe.“ Ehm… co je pro mne sakra dost dobré? To, protože studuji vysokou školu, nemohu pracovat ve skladě? To, protože jsem vysokoškolák, nemohu mít kolem sebe lidi, co nejsou?
Nemyslím si, že titul a škola je vše. Život nám nastolí tolik zkoušek, které vzdělaného člověka potopí, zničí, a pak přijde „nevzdělanec“ a vytáhne ho z toho. Lidé, co užívají předsudků, jsou sami nevzdělanci. Lidé, kteří odsuzují jen podle rasy, vzhledu, titulu jsou hloupí. Každý člověk je jiný, každý je něčím výjimečný a každý si zaslouží šanci. Není to o tom, že ten nevydělává milion, tak se s ním nebudu bavit. Ale bohužel takto to funguje… ale já odmítám takto fungovat, takto žít! Pro mne jsou důležité jiné věci a tohle je můj život. Sama se rozhoduji, sama se chci poučit ze svých chyb.
Každý žijeme svůj život za sebe, každý píšeme své kapitoly sami a je jen na nás, jaké budou. Otevřeme oči a zkusme vidět jiné krásy, ty vnitřní, ty důležitější. Neodsuzujme, poznejme.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji 🙂