V lednu tohoto roku jsem začala dělat autoškolu a v únoru ji úspěšně na první pokus dokončila. Málokdo věřil, že se mi to povede, hlavně rodinní členové, ale dokázala jsem to.
Plánovala jsem si udělat mezinárodní zkoušku z anglického jazyka, ale nakonec jsem se na ni nepřihlásila. Byla finančně náročná a já si natolik nevěřila, že bych to zvládla. Raději jsem se do toho nepouštěla.
V květnu stejného roku jsem se zúčastnila přijímacích zkoušek na vysokou školu, na kterou jsem se loni nedostala, ale rozhodla jsem se to zkusit znovu. Přihlásila jsem se na jiné obory než loni, protože jsem měla možnost si vše v klidu prohlédnout a nastudovat. Loni jsem to dělala na poslední chvíli kvůli maturitě a moc o tom nepřemýšlela. Také v tomto měsíci jsem si našla brigádu v knihkupectví, kam stále chodím. Baví mě to a většinu peněz z výplaty utratím za knihy, tedy když nepočítám dárky na Vánoce.
Začátkem června jsem se dozvěděla, že jsem přijímací zkoušky udělala úspěšně a dostala se na vysokou školu. Paráda! Ukončila jsem jazykovou školu, která byla zastávkou v mé cestě za studiem. V červenci jsem byla na zápise a stal se ze mě oficiálně student vysoké školy.
Ale tento rok nebyl jen samé úspěchy, jak se může na první pohled zdát. Začalo trochu krachnout mé pětileté přátelství s kamarádkou, se kterou se znám od střední. Měly jsme neshody, hádaly jsme se… když už to vypadalo, že opravdu je konec… nedovolily jsme to, ani jedna. Sice naše přátelství není už takové, jaké bylo na střední škole, protože tam jsme se vídaly každý den, ale pracujeme na tom. Nikdy už to sice stejné nebude, ale bude to zase jiné… třeba lepší.
V září jsem byla v zahraničí na dovolené a překonala svůj strach z výšky, když jsem se ocitla na nejvyšší dřevěné rozhledně na světě. Také jsem překonala svůj strach, když jsem vylezla na vyhlídkovou plošinu 200m nad zemí na přehradě.
V říjnu jsem nastoupila do školy. Nejdříve jsem si však musela sestavit rozvrh tak, aby se mi nic nekrylo a splnila jsem podmínky. Na vysoké škole jsem si našla kamarádky. S jednou jsem si bližší a pořádáme společné výlety, které jsou skvělým zážitkem. Také si vyměňujeme zápisky, doplňujeme a pomáháme si. Jsem za to moc ráda.
Přehoupl se listopad a byl tu prosinec. Blížili se narozeniny blogu, blížili se před termíny zkoušek. Navolila jsem si dva plus zápočet z latiny, který byl daný. Zápočet z latiny jsem zvládla a byla připuštěna ke zkoušce. Druhý zápočet, který jsem si zvolila, jsem také úspěšně složila (zkouška bude až v dalším semestru) a zkoušku, kterou jsem měla, ještě nevíme.
Blog také oslavil své sedmé narozeniny, což je opravdu dlouhá doba. Mám pocit, že spolu rosteme a dospíváme.
Rok 2015 byl úspěšný i neúspěšný. Obsahoval trápení, ale i radosti. Ale když se ohlédnu nazpět, událo se toho hodně, co mi změnilo život… mám řidičský průkaz, mám brigádu, chodím na vysokou školu, snažím se udržet si pětileté přátelství, našla jsem si novou kamarádku, se kterou výletujeme…stalo se toho hodně a ještě jisto jistě stane.
Přeji všem krásný šťastný nový rok. Ať vycházejí plány, a pokud ne, nebuďte smutní, ne vše lze naplánovat… ale berte to jako výzvu. Ať je rok 2016 lepší než ten předchozí.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkuji :))