Originální název: Nocturno pro Erika
Český název: Nocturno pro Erika
Žánr: literatura česká – román
Autor: Eva Pospíšilová, Klára Pospíšilová
Nakladatelství: Host, 2024
Počet stran: 623
Stručný obsah knihy:
Jeden z nich hory miluje a ten druhý… si bude muset zvyknout. Erik je jedním z nejlepších snowboardistů světa. Ale taky tajnůstkářský kluk, který má rád ticho a pletené svetry. Když se jeho táta rozhodne sestěhovat se svou novou ženou, Erika ani nenapadne, že by se pro něj mohlo něco změnit. Jenže pak mu do života vtrhne nevlastní bratr, který je nejspíš jeho úplným opakem! Dva kluci ve velkém domě uprostřed ničeho. Dva rozdílné světy. Co když jeden ve druhém najdou mnohem víc, než by čekali…?
Můj názor
Hudba inspirovaná nocí neboli nocturno mi před knihou vůbec nic neříkalo. Neznala jsem toto obyčejné slovíčko, které po přečtení nejnovějšího titulu od Szabi stalo něčím neobyčejným, výjimečným. Mnohokrát děkuji Szabi za poskytnutí knihy k recenzi.
Děj knihy je zasazen do zasněžených hor, které Erik tolik miluje a hlavně jsou jeho život. Snowboard je jeho život, ale když se otec ožení a do domu se nastěhuje nejen ona ale i její divoký syn Kasper, vše se změní. Kasper je totiž pravý opak Erika. Miluje ruch a život ve městě, ale v NIKDE nic takového nenajde a svoji nespokojenost dává všem dost najevo. Všude je ho plno a z tichého domu se stává neznámé místo.
Do knihy jsem se okamžitě začetla a oba kluky si oblíbila. Erik mi byl ze začátku bližší, ale Kaspera nejde nemilovat. Číst jeho deníkové zápisky bylo zábavné, občas chaotické a matoucí, ale přesně takový prostě on je. Přiznávám také ale, že jsem měla v knize zásek a nechtělo se mi číst dál. Stejný dům, všude jen sníh a zima… připadala jsem si ztracená jako Kasper, ale pak se to zlomilo. Ten výbuch emocí, to přiznání… velkolepý příběh o lásce, nevkusných svetrech, litrech čaje a ztrátě.
Úryvek:
„Vždyť to říkám. Patříš do hor. A nemyslím si, že se mnou by to bylo stejné, kdybych byl nahoře. Jo, možná bych si řekl, že je to krásný výhled, ale nic víc. Ale chápu, co cítíš. Já to cítím, když hraju.“ Erik se chtěl zeptat, co tím vším myslí. Jestli to znamená, že nikdy nebudou mít šanci zkusit to spolu, když oba nachází krásu v něčem jiném.
Str. 323, šestnáctá kapitola – blizard