Originální název: Pražská buzna
Český název: Pražská buzna
Žánr: literatura česká – autobiografický román
Autor: Jiří Markvart
Nakladatelství: Jiří Markvart 2016
Počet stran: 296
Stručný obsah knihy:
„Jsem teplej a žiju v Praze. A přišlo mi to natolik důležitý, že jsem o tom musel napsat knihu.“
Od coming outu až po krizi středního věku zažije průměrný gay spoustu věcí, o kterých si myslí, jak jsou jedinečné, ale ve skutečnosti si jimi projde prakticky každý – od krále gay barů až po nepřiznaného kluka z vesnice. Jinak to neměl ani Milan, který si celých patnáct let nahodile vedl deník, abyste mu mohli alespoň naoko závidět. A to bez ohledu na to, jestli jste gay, lesba nebo třeba i heterosexuál. V takovém případě je pro vás v knize přichystán i přehled toho, co byste jako začínající buzna měli vědět, pro případ, že by vás konvenční heterosexuální život začal nudit.
Pražská buzna je debutem Jiřího Markvarta, který si jako každý správný gay buduje kariéru v reklamě. V roce 2015 psal stejnojmenný blog, který se během několika měsíců vyhoupl na místo jednoho z nejúspěšnějších českých queer blogů vůbec. Čtenáře si získal zobrazováním notoricky známých životních situací s velkorysým nadhledem i svým nevybíravým smyslem pro humor. Bez ohledu na vaši orientaci vás bude čtení Pražské buzny bavit. Možná i trochu urážet, ale rozhodně víc bavit.
Můj názor:
U této knihy jsem váhala, zda si ji chci koupit a přečíst anebo jen přečíst. Nakonec jsem si ji půjčila a přečetla. Tak trochu jsem byla ráda, že jsem si ji nekoupila.
Jelikož je kniha psaná formou deníku, četla se mi rychle. Sice tuto formu knih moc nečtu a nevyhledávám, ale ani se tomu nevyhýbám.
Milan píše o svém prvním sexu, o partnerech, kteří ho odkopli. Pak se i on začne chovat podobně jako oni. Je to egoistický chlap, co se neváže a myslí si, kdo ví, jak není cool. Přestože mi ten chlap místy lezl na nervy, doufala jsem v happy end. Doufala jsem, že si najde konečně partnera, který ho učiní šťastním nejen po sexuální stránce.
Kniha se s nikým ani s ničím nemazlí, je sprostá, upřímná a místy i vtipná. Buď se vám bude líbit, nebo nebude, nic mezi není. Buď si vás získá, vy se pobavíte anebo vás odrovná a vy ji ani nedočtete. Dobře si promyslete, zda chcete číst o životě jednoho nenapravitelného gaye.
Úryvek:
Vyhazovač mě přede dveřma požádal o občanku. Nejdřív jsem to bral jako lichotku, kterou mi chtěl naznačit, že i ve dvaceti vypadám maximálně na 17, ale vzhledem k tomu, že chtěl doložit věk i od mnohem slizčích kluků, kteří se drali do klubu za mnou, tak to buď dělat musí, anebo nemá zas tak dobrej vkus.
Str. 89, 28. listopadu 2010