Rubrika: Na slovíčko

18. 2. 2015 – Den Z neboli den závěrečné zkoušky. Testy jsem si dělala na internetu, na mobilu i v učebnici. Třikrát se mi to povedlo dát na plný počet, dvakrát včera a jednou v pondělí. Od pondělí jsem testy dávala a byla jen výjimka, kdy jsem nesplnila minimum, ale stejně jsem si nevěřila.

13. 2. 2015 – Poslední jízda… neuvěřitelné. Měla jsem opět paní instruktorku, za níž jsem byla opravdu ráda. Ukázala mi, kam mám jít ve středu, kdy mám tu zkoušku a byla klidná a v pohodě.

12. 2. 2015 – Po dvanácti jízdách dostanete někoho úplně jiného a jemu se nelíbí to, co děláte. Takový pocit jsem zažila dnes a vůbec to nikomu nepřeji. Zprvu se zdál jako příjemný postarší instruktor, ale nikdy nedejte na první pohled. Ten totiž klame!

10. 2. 2015 – Nemohu uvěřit, že už mě čekají jen dvě jízdy, a pak zkouška. Letí to rychle a já se vůbec necítím na to, že bych měla už dostat řidičský průkaz.

6. 2. 2015 – Jsem na sebe naštvaná. Nemoc jsem vyležela ve středu, takže už mě netíží, ale dneska jsem udělala dvě zásadní chyby, díky kterým mohu „vylítnout“ ze zkoušky. Jinak za jízdu bych se u zkoušky nemusela vůbec stydět. Ale opravdu jsem na sebe naštvaná. Jednou z chyb bylo, že jsem přejela plnou čáru! Chápete to?! Jedu si a prostě mám odbočovat, tak přejedu plnou a neřeším to. Stydím se, neskutečně se stydím. Druhou chybou bylo, že jsem vjížděla na kruhový objezd a já najela na obrubník. Koukala jsem doleva a prostě jsem si pravé strany nevšímala. Kdyby tam někdo šel, tak ho přejedu.

3. 2. 1015 – Čekalo mě menší překvapení a to v podobě jízdy s jiným instruktorem, tedy spíše instruktorkou, která bývá u zkoušek.

2. 2. 2015 – První negativní zjištění bylo, že jsem si zapomněla vzít tenisky, do kterých se v knihovně přezouvám ze zimních bot. V teniskách se mi řídí moc dobře a zimní boty mám vyšší, takže se mi špatně pracuje s pedály. Druhé zjištění byla nepříjemná mlha, které naštěstí do odpoledne opadla, ale čekala mě čtvrt hodinová chumelenice, kterou jsem zvládla.