Publikováno

Ta, která žije ve světě knih píše počtvrté

Má kniho nejkouzelnější,
—
neopouštím Tě. Neodcházím. Jen ztrácím slova, kterými bych dokázala vyjádřit vše, co na srdci mám. Přála bych si vzít Tě do rukou, pohladil po hřbetu a pošeptat ta nejsladší slova, která kdy svět slyšel, ale mám strach, že by to v hluku zaniklo.
—
Dáš mi šanci? Dáš šanci mému šepotu a mým slovům, která by vyšla z mých úst? Dovolíš mi pohladit tě po hřbetu? Dovolíš mi přečíst si Tě? Dovolíš mi přivonět si a listovat v tobě?
—
Tvá knihulka
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Publikováno

Ten, který chce být knihou v jejích rukou píše potřetí

Knihulko,
nemyslel jsem, že jsi špatná droga. Na tobě není nic špatného. Když zavřu oči a přičuchnu si k dopisu, vidím lásku, vidím tebe, jak píšeš dopis, vidím nás.
—
Vím, že je těžké nalézt ty správná slova, lepší jsou činy, ale Tvá slova mě drží nad hladinou. Nemohu Tě nutit, nemohu učinit svět lepším, ale s tebou lepší je. Ty jsi hvězda, která mi ukazuje cestu v té největší tmě. Jsi naděje, která nikdy nevyhasne. Jsi sluncem mého života.
Slunce mi na tvář svítí,
na louce kvete luční kvítí,
naděje je tu stále,
neodcházej, lásko, dále,
jsem nic bez tebe,
jako Bůh bez nebe.
Zůstaň, prosím.
—
Ten, jehož srdce jsi uloupila
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Publikováno

Ta, která žije ve světě knih píše potřetí

Má radost největší, kniho nejjemnější,
—
má mysl je zahalena, nevím, co psát dále. Tvé básně mi radost dělají. Čtu si je znovu a znovu a stále a kdekoliv. Nosím Tvé dopisy při sobě, nedokáži je odložit. Znamenalo by to, že mi něco chybí… ty mi chybíš. Nemohu se ubránit úsměvům, které mi na rtech vždy hrají, když čtu Tvé řádky. Vypadám jako blázen, ale ať!
—
Jsem v rozpacích, nevím, zda je dobře býti Tvou drogou. Drogy jsou škodlivé. Co když ti ublížím? Ale i přesto bych chtěla ti dát každou svou část. Přála bych si tě nabažit, uspokojit… zažít s tebou poblouznění ještě větší, než zažívám z dopisů.
–
Docházejí mi slova, někdy nelze vše vyjádřit slovy. Někdy stačí jen pohled a člověk vidí tomu druhému až do duše. Přála bych si, abys mi mohl vidět do duše, vidět to, co tam je. Vidět, jak píši tento dopis, vidět mé srdce, které patří tobě. Vidět tu lásku, která je také Tvá.
—
Nemohu už dále pokračovat, slova se vytratila…
—
Tvá knihulka
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Publikováno

Ten, který chce být knihou v jejích rukou píše podruhé

Knihulko,
—
ty ses tou radostí již stala. Jsi její součástí, neboť mi píšeš dopisy, které mi zpříjemňují den a mírní bolest.
—
Věřím, že dobro nemůže být bez zla, ale věřím, že láska může být bez bolesti. Láska je největší silou, která může být, a já jsem rád, že jí nyní mám v sobě spoustu a čeká jen a jen na tebe.
—
Přivoněl jsem k Tvému dopisy, a zjistil, že voní jako ta nejsladší jahoda. Rád bych si z této jahody kousek uždíbl, ale nemohu. I ten jeden malý kousek by byl příliš. Jahoda, jejíž vůni stále cítím, je mou drogou, a já bych se nemohl nabažit pouze ždibínkem.
—
Nejsem sobec, jen bych chránil to, co je pro mne vzácné. Ty jsi pro mne vzácnou.
Musím na tebe myslet stále,
i když stojím někde v hale.
Tvé dopisy klíčem jsou,
Mé srdce odemčou.
Srdce, jež na dlani nosívám,
polibek sladký ti posílám.
Ten, kterému jsi radost způsobila
a jeho život jedinečně obohatila
—
Tvá kniha nejoblíbenější
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Publikováno

Narozeninové překvapení

Dnešní den měl být významný, ale vypadala to, že se tak nestane. Vstal z postele, šel do kuchyně, kde už jeho přítelkyně dělala snídani jako každý den.
„Dobré ráno,“ popřál jí, když vešel.
„Ahoj lásko, tobě také dobré ráno,“ usmála se, „jak ses vyspal?“
„Dobře,“ rozhlédl se. Hledal nějaký dárek, nebo čekal alespoň, že mu popřeje. Vypadalo to, že zapomněla, že je zase o rok starší.
„To je dobře,“ usmála se a položila před něj obložený talíř s pečivem. Nalila mu džus, „nevzal bys dneska děti na hřiště?“
Napil se, „ano, rád. Půjdeš s námi?“
„Ne, volala mi Andrea,“ sedla si naproti němu, „prý by si potřebovala promluvit. Myslím, že se zase pohádala s Alešem.“
„Zase? Vždyť nedávno jsi tam byla a usmiřovala je.“
„Já vím no… tak jsem slíbila, že se stavím. Nevadí?“
„Ne, to je v pořádku, dobrou chuť,“ pustil se do snídaně.
„Dobrou,“ usmála se. Začala také jíst.

Pokračovat ve čtení „Narozeninové překvapení“

Publikováno

Ta, která žije ve světě knih píše podruhé

Má kniho nejoblíbenější,
—
nemusíš mít strach vyjádřit slova v básni. Zahřála mě u mého srdce. Tvůj dopis voněl tvou vůní, připomíná mi přírodu, les a volnost, kterou cítím s touto knihou. Cítím s ní, že je vše možné, a tak se nemusím bát psát tyto řádky.
—
Můj neposedný pramínek vyslechl tvou domluvu a poslední dobou mě již nezlobí. Děkuji Ti. Ráda bych Tě o něco požádala, ale nevím, zda je to na místě. Přála bych si, abys své vlasy nestříhal a nezakrýval své pihy. Jsou to věci, které Tě dělají tím, čím opravdu jsi. Takového Tě chci poznat. Chci poznat Tvou pravou tvář, neskrývej své city přede mnou ani svou minulost. Vše, co se stalo, Ti pomohlo být tím, čím jsi, ať je to dobré či zlé. Nikdy se nedějí jen ty dobré věci.
—
I v knihách není jen dobré, ale je tam i zlé, protože bez zla by nemohla být rovnováha, a proto věřím, že i když máš v sobě skrytou bolest, poznáš radost, která tuto bolest vyváží. Bude mi potěšením být součástí té radosti.
—
P. S. Oslovení Knihulka ve mně vyvolalo příjemné rozechvění. Nemohla jsem uvěřit, že opravdu držím v rukou dopis od tebe.
—
Tvá Knihulka
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Publikováno

Samota

Sedím v prázdném pokoji a přemýšlím nad tím, proč tomu tak je. Přemýšlím, proč jsem tak sama. Přemýšlím nad zákrokem, který musím podstoupit v nemocnici. Přemýšlím nad tím, co se tak moc změnilo, že sedím sama. Vlastně přemýšlím nad tím, proč přemýšlím. Neoznačila bych to jako podzimní deprese, jen spíše moc starostí najednou. Vše se zdá být černé a nikde není vidět světlo, ale přesto tu naději cítím. Nevidím, ale cítím… je tam v dáli a já se k ní musím probojovat. Není to jednoduché. A možná to ani nestojí za to, ale nejsem ten typ, který by se vzdal.
Publikováno

Knižní svět

Kapky bouchají do parapetu. Větřík si pohrává s větvemi jabloně a člověk si dává vařit vodu do varné konvice. Vybere ze šuplíku čaj, po té zalije, dává lžičku medu a vydává se směrem ke gauči. Ještě si vyzvedne knihu na stole. Položí hrníček s vánočními motivy na stolek a sedá si na gauč. Zabalí se do deky. Otevře knihu na straně, kde naposledy skončil. Vezme do rukou hrníček. Usrkne, usměje se. Opět jej položí a ponořuje se do knižního světa. Čte Letopisy Narnie, a tak se ocitá na pláži, kde svítí sluníčko, je slyšet šum moře a je teplo. Spokojenost.
Publikováno

Ten, který chce být knihou v jejích rukou píše poprvé

Knihulko,
mé oči jsou bránou do světa, který když spatříš, možná utečeš. Bojím se toho. Avšak mě potěšilo, že jsi tam spatřila i lásku, kterou jsem donedávna zavrhoval.
—
Chtěl jsem se ostříhat, ale neudělám to. Rád bych, aby sis omotala můj pramínek a zatahala mě za něj. Já bych ti rád dal ten tvůj neposedný pramen za ucho. Všiml jsem si, že tě neustále zlobí. Zkusil bych mu domluvit.
—
Nikdy jsem si své pihy nepočítal. Nevěřil jsem, že by se to někomu líbilo. Když v zimě zasvítí sluníčko, jsou vidět a já blázen se je snažím schovávat.
—
Vidíš ve mně to, co ostatní ne. Tvá slova dokáží zahřát u srdce a já se cítím více cenný. Jen nevím, zda dokáži napsat slova, která by zahřála i tebe. Přemýšlel jsem, že vezmu nějaký výňatek z knihy, ale nemuselo by to být vyjádřeno tak, jak to myslím já.
—
Nebudu se dál bát
Svá slova v básni vyjádřit zkusím,
Snad se nebudeš smát,
Ale já to napsat prostě musím:
Ve snu jsi mě navštívila,
Svoji lásku mi prozradila.
Úsměv na rtech ti hrál,
a já už se nebál.
Věděl jsem, že už nebudu sám,
Své srdce ti na dlani dám.
—
Ten, který chce být knihou ve tvých rukou
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Publikováno

Žiletka

Poprvé jsem vzala do ruky žiletku, když už jsem neviděla jinou cestu. Potřebovala jsem ventilovat bolest a jediné, co mi blesklo hlavou, bylo říznout se. Sedla jsem si do trávníku a dívala se před sebe. Vyhrnula rukáv, přiložila žiletku a přejela po předloktí. Cítila jsem úlevu. Podívala jsem se na krev, které tekla. Bylo to, jako bych viděla odtékat všechnu tu bolest, všechny nezdary a všechno trápení. Cítila jsem se volnější a najednou i spokojenější. Nezastavila jsem krvácení, přála jsem si, aby odtekla všechna bolest, a tak vždy, když potřebuji nechat odtéct bolest… vezmu si žiletku. Řešení mých problémů, žiletka.