Můj malý svět

Ahojky,

než v pondělí opět nastoupím do práce, povedlo se mi dát blog do pořádku. Prošla jsem všechny články, které byly přeneseny ze starého blogu a hodně jsem jich musela smazat, protože se mi nepřenesly fotky a obrázky. Také jsem musela smazat povídky, které začínaly třeba od půlku. Bohužel se mi nepřeneslo šest let fungování blogu, proto jsem musela spoustu rubrik upravit a nevím, zda třeba povídky nepřidat znovu. I když možná bude lepší, když zůstanou zapomenuty. Byly psané před nějakým časem a je to na nich dost znát… spíše si je nechám pro sebe.

Ale včera jsem dodělala poslední úpravy. Vsadím se, že mě později napadnou nějaké alternativy, tak uvidíme, zda se mi to bude chtít předělávat. Stále se totiž seznamuji s fungováním svého blogu, ale už si docela rozumíme a vyhovuje mi to. Postupně přicházím na nové věci a vlastně mě to těší. Blog mě díky tomu umí překvapit a zatím to bylo v dobrém slova smyslu, takže jen tak dále.

Jak jste na tom vy? Stále blog upravujete nebo už máte finální verzi?

Ahojky,

jak se vám daří? Já jsem již třetí týden doma a musím se přiznat, že si to zatím dost užívám. Máme na sebe s manželem více času, mám více času na čtení a věnování se domácnosti. Konečně jsem se odhodlala a zkusila kynuté těsto, které mne tak dlouho děsilo.

Již jednou jsem ho zkoušela a skončilo v koši. O prázdninách jsme si s kamarádkami udělaly pečící den a vyzkoušely jsme ho. Jedna z kamarádek peče ve velkém, takže ho umí a podělila se s námi o své zkušenosti. Povedlo se nám, sepsaly jsme si recept a já to stále odkládala. Z kynutého těsta mám respekt a bojím se, ale když se mi podařilo udělat věnečky z odpalovaného těsto… řekla jsem si, že to zkusím. Vše jsem si nakoupila a odkládala to dál 😀 Ale nakonec jsem si řekla, že už dost a jdu do toho. Vše jsem dělala podle receptu, byly to tedy nervy, ale výsledek…

Já to dokázala! Těsto krásně vykynulo a já upekla Honzovy buchty s povidly. Opravdu mě to moc potěšilo a o to víc jsem byla ráda, když jsem buchty vezla rodičům na ochutnání. Maminka zavzpomínala na dětství a to bylo úžasné. Už jen za tohle to stálo. Slíbily jsme si, že je pak vyzkoušíme spolu, protože maminka z kynutého těsta má také respekt a nedělá ho. Stejně tak jsem už mamince slíbila, že ji naučím odpalované těsto. Na to se těším, až spolu budeme kuchtit a já budu moct něco naučit ji, protože jinak vše učí maminka mě… takhle jí mohu také něco předat a ukázat 🙂

Už jsem koukala na další recepty z kynutého těsta. Je toho více, co bych z něj chtěla zkusit, a tak jsem ráda, že mám tu možnost. Ještě zkusím udělat znovu ty buchty, abych měla jistotu, že to nebyla náhoda, a pak zkusím třeba máslové loupáčky, které jsou na seznamu dále 😉